Ale problémy s indiány nebyly to jediné, co tento kraj trápily. Na místní pozemky si dělali ještě nárok osadníci z Connecticutu, kteří si říkali „Yankee“, a ti svedli s obránci údolí, kterým se zase říkalo „Pennamites“, celkem tři ozbrojené konflikty, a ty si vyžádaly i své mrtvé. Byly to první malé americké občanské války, o kterých se ale moc nemluví, přesto řevnivost mezi „vetřelci a starousedlíky“ trvala mnoho let.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257847
Další krvavou historii psala americká revoluční válka, během které sbory britských Červených kabátů a indiánů pustošily osady a pevnosti, které se hlásily k revoluci. Většina bojeschopných amerických mužů sloužila v kontinentální armádě, takže osady měly dost oslabenou ochranu, což byla pro indiány zase výborná příležitost k pomstě na běloších. Roku 1757 si stěžovali reverendu Davidu Brainerdovi: „Bůh stvořil dva světy, jeden pro bělochy a druhý pro indiány, proto bílí lidé nemají právo vstupovat do indiánské země. Ačkoli bílí lidé tvrdí, že nás vyučují, je to jenom důvod, aby se na nás obohatili.“ Bitva o Fort Freeland patří mezi největší tragédie, jež se udály ve střední Pensylvánii. Roku 1779 byl okres Northumberland na okraji americké hranice a dost trpěl pod nájezdy kombinovaných sborů Britů a indiánů. Generál Washington rozkázal majoru Johnu Sullivanovi, aby napadl mateřskou zemi Irokézů, poněvadž to byli hlavní strůjci pohraničních nájezdů. Jenže než mohl major úkol splnit, Britové napadli státy New York a Pensylvánii s cílem rozdělit a oslabit Sullivanovu armádu. Příběh pevnosti Fort Freeland začal roku 1772, kdy se zde přistěhoval Garrett Freeland z newjerseyského okresu Essex. Freeland založil farmu, pilu a mlýn a do roku 1776 vlastnil pět set jedenáct akrů půdy. Ta oblast patřila mezi nejúrodnější a nejpěknější v kraji, proto se tam stěhovalo stále více lidí. Roku 1778 Freeland farmu opevnil a pevnost Fort Freeland se stala útočištěm pro nejméně dvanáct rodin, které zde strávily zimu 1778-79. Desátého února 1779 byla Mary
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257847
Vincentová jedna ze tří dětí, které se v pevnosti narodily, a měla tolik štěstí, že se dožila vysokého stáří. V dubnu bylo poblíž Muncy zabito indiány sedm milicionářů a o několik kilometrů na sever zemřelo nebo bylo zajato dvanáct osadníků, kteří hledali zbloudilé koně. Dvacátého června šlo na pole pět mladíků okopávat kukuřičné pole. Po útoku indiánů byl Isaac Vincent, Elias Freeland a Jacob Freeland zabiti, zatímco sedmnáctiletý Michael Freeland a dvanáctiletý Benjamin Vincent byli odvlečeni a víc, než rok strávili v britském zajetí. O týden později (28 června) přitáhla k pevnosti velká síla skotských horalů kapitána Johna McDonalda a Seneků náčelníka Hiokatooa. Došlo k nerovné bitvě, kdy americkým obráncům došla munice, takže se museli chtě nechtě vzdát. V pevnosti hledalo úkryt asi padesát žen a dětí a třicet mužů. Když v sousední Fort Boone zaslechli hluk bitvy, majitel osady kapitán Hawkins Boone (asi bratranec Daniela Boonea) shromáždil dvaatřicet mužů a spěchal napadeným na pomoc. Boone byl s těžkými ztrátami lehce odražen. Většina mužů v bitvě padla, ale zajaté ženy a děti mohly odejít do pevnosti Augusta. Mezi propuštěnci byl šestnáctiletý William Kirk, který se oblékl do dívčích šatů, a z bitvy se zachránili i William Reed, vysoký a štíhlý chlapík, který svou rychlostí pronásledovatelé předčil, jenže jednu chvíli měl na mále, když zakopl o kořen a upadl. Naštěstí se mu ale podařilo rychle vyskočit a utéct do bezpečí. Nechal na místě pušku, kterou našel poloshnilou o několik let později. V zápalu boje si William Reed ani nevšiml, že má ránu v prsou, ze které se později uzdravil, a měl i prostřelený klobouk. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257847