– Druhý proud (Verše 17–27) našeho úžasného stavu. Opouštíme myšlenku na praktikování meditace za účelem dosažení probuzení a všechno se stává spontánním. Spontaneita má nejvyšší důležitost, protože na cestě vede k hlubokému pochopení toho, že veškeré naše schopnosti připravené, aby se mohly projevit, čekají na to, až je rozpoznáme. Není zde nic zvláštního, co by měl člověk dělat. Všechno poznáváme v sobě. Celá tantrická cesta směřuje dovnitř a uvědomění působí jako hnojivo našich latentních rysů. Díváme-li se na cestu takto, nikdy nepocítíme frustraci, nikdy si nebudeme muset dělat starosti s tím, že bychom sami k sobě nebyli pravdiví. Přestaneme se neustále zaobírat tím, že nám chybí jakási jemná vlastnost či kvalita, kterou potřebujeme k tomu, abychom se dostali tam, kde se všechno naplno projeví. Objevíme, že tu není nic jiného na práci než rozeznání a uznání. Všechno začne překypovat životem, chvět se, vibrovat a navzájem se propojovat. Pouze naše nevědomost, neznalost podstaty nám zabraňuje v dosažení celistvosti. Jakmile obrátíme svoji pozornost do hloubky, nalezneme všechny poklady. Vystoupí na povrch, jako by celá staletí čekaly. Toto je krásný způsob, jak pohlížet na lidskou bytost. Mezi mis trem a žákem najednou zavládne obrovská důvěra, protože odumře představa, že jeden pro druhého něco dělá. Vztahy nabudou přirozenosti; na straně žáka tu již není očekávání čehosi fenomenálního, již nedoufá, že když kolem něj mistr projde, nebo když se bude moci letmo dotknout lemu jeho roucha, získá od něj trochu síly. Jsou zde dvě lidské bytosti. Navzájem si pomáhají prostě tím, že jedna té druhé ukazuje, že je svobodná, a dává jí takové informace, které i jí umožní, aby tento úžasný objev učinila sama. Všechno je tu, úžasně přítomné, připravené k otevření a rozkvětu. Poznání této síly je pouze věcí odevzdání se prostoru. 87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257840