Obyčejnej táta posílit, a určitě se tak stalo. Byl jsem velmi výkonný a překonávat sebe sama jsem se naučil opravdu bravurně. Škoda, že už nevěděl, že nebezpečí nehrozí, že už je mír. Máme obrovské štěstí, že žijeme v době, která je o tolik jiná než časy našich rodičů a jejich rodičů. Je to doba, kdy náš potenciál už nemusí mrhat svou energií na přežití, ale může se projevit tvorbou. Nebezpečí pominulo, může nastoupit jiná motivace.
Když pracuji s dospělými, je úchvatné vidět, jak rychle většina z nich objeví své vlastní zdroje proto, aby udělali pokrok ve svém životě. A co teprve naše děti, které mají ještě všechny zdroje k dispozici, jen čekají na použití. Stačí se jen dívat a potenciál podpořit motivací, vše se potom uděje samo. Děti mají úžasnou schopnost se nadchnout. Stále vidím tolik rodičů, kteří mají pocit, že musí své dítě „donutit“, aby se něco naučilo, aby něco dokázalo. Je to zvyk z doby, kdy bylo nutné bojovat, být na pozoru a potlačit sám sebe před vůlí mnohem větší, než byla jejich. Teď je to ale jinak, možnosti jsou neomezené, jen stačí to uvidět. Malý princ chodil na waldorfskou školu. Byla to velmi trpká zkušenost s prvními pokusy alternativního školství v Čechách. Po dvou letech tuto školu opustil a jedním z posledních zážitků, který ho naprosto demotivoval stran vlastních aktivit, byl přednes vlastní básně. Když dostal zadání stvořit svou vlastní báseň, která by ho charakterizovala, tak jsme se celá rodina s radostí podíleli na její tvorbě. Seděli jsme kolem stolu, Malý princ diktoval tempo a postup a my mu pomáhali sestavit neohrabané verše a udržet rytmus a rým. Moc jsme se bavili a na svou báseň byl patřičně hrdý. Potom jsem již o básni neslyšel, a tak jsem se za nějakou dobu zeptal, co s ní je, jaký měla ohlas. Malý princ nasadil otrávený a znechucený obličej a prohlásil, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257836