98
Camilla Läckberg
Zapípal jí mobil. Že by jí Jack konečně odpověděl? „Ještě jste se mi pořád neozvala. John Descentis.“ Faye vzdychla. Doufala, že mu dojde, jak se věci mají, když mu sama nezavolala. „Bohužel, už jsem domluvila jiné vystoupení. Snad příště.“ Právě když vkládala telefon do kabelky, zapípal znovu. „Nemohli bychom se sejít a promluvit si o tom?“ „Nemůžu. Jdu do kina.“ Do kina? Kde to vzala? Jako mladá kino zbožňovala. Ona, Sebastian i máma se oblékli, jeli do Grebbestadu, poseděli v kavárně a šli na dva filmy v jeden večer. Dva filmy, které dávali v malém biografu. Sebastian ve tmě šátral po její ruce. Pak jeli domů s žaludky plnými popcornu a limonády a máma se Sebastianem krafali o filmech. A nezmlkli, dokud nepřejeli ten malý most před Mörhultem, ten, kde se každý rok srocovaly labutě se svými mladými. Faye se zachvěla. Myšlenky se jí čím dál častěji stáčely na temné scestí. Mobil v její ruce vydal další signál. „Kino miluju. Do kterého jdete?“ „Rigoletto.“ „Super. Tak se tam potkáme.“ Faye zakroutila hlavou. O co mu jde? Proč by měla ze všech lidí chodit do kina právě s Johnem Descentisem? Zároveň jí udělalo radost, že se s ní chce někdo sejít. Třeba ji to přivede na jiné myšlenky, než je Jack a to zrušené rande.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257787