Mezi svými (Ukázka, strana 99)

východ slunce nemělo smysl, protože bude nejspíš stejně zataženo. Měl by teď jít domů, osprchovat se, vlézt si do postele, zavřít oči a pokusit se usnout. Zítra tomu snad konečně porozumí.

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257691

Dejr Adžlún

102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257691

Byl nesnesitelně parný a dusný den. Nízké, špinavě šedé nebe připomínalo poušť, která jako by se rozhodla změnit zavedené pořádky a vyhoupla se nad střechy domků.

Vzduch byl plný jemného prachu, jenž se mísil s potem a tvořil na čele a pažích lepkavou vrstvu připomínající bělavou maltu. Heňa Kališová, asi šedesátiletá vdova, se o polední přestávce zašla osprchovat, svlékla si pracovní šaty a na chvíli se postavila pod silný proud studené vody. Ústa mívala vždycky pevně sevřená a od koutků se jí k bradě táhly dvě zahořklé vrásky. Její kostnaté, ploché tělo působilo chlapecky a na nohou se jí klikatily modré a růžové žilky. Chladná voda jí z kůže smyla prach a osvěžila ji, ale napětí, které cítila uvnitř, neodplavila. Po sprše se zlostnými pohyby utřela, oblékla si znovu šedou pracovní halenu a tmavě modré kalhoty a rázným krokem se vydala zpět do kuchyně. Měla v úmyslu promluvit si ještě dnes večer s tajemníkem kibucu Joavem Karnim, s vychovatelem Davidem Daganem, s Ronim a Leou Scheindlinovými a s několika dalšími vlivnými členy a pokusit se získat jejich podporu před hlasováním na pravidelné sobotní schůzi celého kibucu.

Když seděly proti sobě na stoličkách na verandě za kuchyní, čistily zeleninu, krájely ji do velkého hrnce a pot se z nich jen lil, Broňa jí řekla: „Vůbec byste to na schůzi neměli vytahovat. Sežerou vás zaživa.“ „Ale vždyť je to výhodné pro všechny. Zkrátí se tak seznam čekatelů na vysokoškolské studium.“ 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257691