Nebo si to Bjet alespoň myslela, dokud jí další střela neprolétla na šířku dlaně nad hlavou a jí nedošlo, že nejenže je ten lukostřelec velice dobrý, ale také nemíří na kapitánku. Cílem byla Bjet a jen rozmarný vítr a tma zavinily, že poslední střela minula. Pustila se a spadla dozadu jen okamžik předtím, než do trupu narazil další šíp s hlasitým tok. O pár palců výš, a byl by ji trefil do hlavy. Příští šíp letěl úplně mimo, když Karrilke odklonila lod’ maličko od větru a zase ji k němu přiklonila, takže se v jejich brázdě objevila nečekaně klička. Další šíp spadl do moře, protože o tucet kroků nedostřelil. Pirátská lod’ sice veslovala, jako by je chtěla prorazit klounem, ale přesto zaostávala, nebot’ se severovýchodním větrem, ženoucím rybářskou lod’ k jihu, nedokázala udržet krok. „Lowne! Pojd’ to vzít!“ Lown se vrátil ke kormidelní páce a Karrilke se sklonila nad Bjet. „Jsi statečná holka a počítám, že ta tvoje střela nás zachránila,“ řekla kapitánka. „Na moři nikdy není nic jistého, ale ted’ máme dobrou šanci, že tě brzy po rozbřesku dostaneme na břeh a k léčiteli.“ „Jak je z těch vašich Žlutých Písků daleko do místa, kde jsou ty… ty Clayry?“ chtěla vědět Bjet. „V ledu.“ „Ke Clayrskému ledovci?“ Karrilke se podrbala na hlavě. Bjet si všimla, že kapitánka po celou dobu, co spolu mluvily, bedlivě sleduje moře za zádí. Od pirátské lodi bylo dosud slyšet skandování a šplouchání vesel, i když už slaběji. „To já pořádně nevím,“ pokračovala Karrilke. „Nejspíš bys jela po jižní cestě do Navisu, pokračovala na jihozápad do Sindle a odtud zase na sever podél Ratterlinu. Tedy po královské cestě. Západně od Navisu budou nejspíš horší cesty. Na koni možná pět šest dní. Ve Žlutých Píscích bude mít někdo mapu.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257688