Robert Bryndza
bují někoho nestranného. Budu je informovat já a důstojník pověřený stykem s rodinou.“ „Nebyla jsem si vědoma, že by trpěl nějakou psychickou poruchou. Nemám jeho lékařské záznamy, ale po našem prvním – vypjatém – výslechu ho vyšetřil doktor, který souhlasil s tím, aby výslech po pauze pokračoval. Tak daleko jsme se ale nedostali. Byl klíčovou součástí mého vyšetřování…“ „Dobře. Vemte si na zbytek dne volno,“ přerušila ji Melanie. „Odvoláváte mě z případu?“ „Ne. Ale musím se podívat na videozáznam z výslechu, musím si promluvit se seržantem z vazebních cel a s policisty, kteří ho zatýkali. Taky chci, abyste sepsala hlášení se všemi detaily. A chci mluvit s McGorrym.“ Erika se postavila. „Dobře.“ „Počkejte ještě chvíli a posaďte se.“ Erika se posadila a opřela. „Prosím?“ „Chystám se vám říct něco, co se vám nebude líbit, ale chci, abyste to ode mě slyšela.“ „Ano?“ „Během roku jste toho dost zažila. Sotva před týdnem jste uzavřela případ vražd a únosu.“ „Je to deset dní…“ Erika zavřela oči. Jednalo se o otřesný případ, kterého se účastnil mladý pár, Nina Hargreavesová a Max Kirkham, kteří v Anglii spáchali sérii vražd a loupeží. Média z jejich případu nevyhnutelně vytvořila příběh ve stylu Bonnie a Clydea a pak komandér Marsh vystoupil s osudovým prohlášením pro tisk, kde oba vrahy odsoudil. – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257651