do kopce, že jsem to musel zase odpískat. Umřel bych nedůstojně – zpocený a za chůze. Ptal jsem se turistů, co vylezli nahoru, co viděli a pravili, že 5 kusů není kolonie. Na konci u majáku se zase sjelo k pobřeží do Portobella a zde jsem se uhnízdil za hospodou na štěrkovém place. Snad mě nevyhodí. Udělal jsem chutná vepřová žebírka s kolínkama a je mi s pivíčkama dobře. Zase mohu sedět venku na vzduchu. Zítra se vrátím do Dunedinu a dál na Christchurch, odkud poletím za týden domů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257646
2. 1. 2013 Středa. Tak tedy ne policie, ale vyhodil mě majitel pozemku. Pokoušel jsem se ho ukecat, ale moc se bál o svůj štěrkový plac. Naštval mě, ale nic naplat. Vzbudil mě z hezkého snu ve 23.10 a já musel vyhledat nové místo a pokračovat v erotickém příběhu. Zajel jsem na konec slepé uličky v kopci a už jsme tam byli dva. Vlastně tři. Kluk s holkou tu ještě vařili něco k snědku, také v malém bydlíku. Popřál jsem jim dobrou chuť a noc a ulehl. Už nic nebylo. Ráno jsem nakrmil a polaskal koně, který tam za rozbitým plotem vegetoval. Dostal chleba a jablko a chtěl ke mně a zamotal si nohu do drátů plotu. Musel jsem mu pomoci vyklouznout a raději odjet. Cestoval jsem dál po poloostrově a začalo zase pršet. Po pobřeží se jelo pěkně, kopíroval se záliv. Po pravé ruce voda s kotvícími loďkami a vlevo domky nahoru do stráně. Zastavil jsem na ceduli Glenfalloch Woodland Gardens a počkal, až se déšť zmírnil a pak vnikl do zahrad. Byl tam plánek cest a stezek a tak jsem se po jedné vydal. Okolo staré čajovny, která byla zavřená, na louce stála krásná usedlost z r. 1871, velice elegantní, se třemi vikýři, vypadala opuštěně. Kousek vedle byl domek keramické dílny, ale také osiřelý. Pokračoval Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257646
jsem jednou stezkou do kopce, kroutila se mezi vzrostlými stromy a keři. Mnohé kvetly, poznal jsem rododendrony, fuchsie, lilie a množství dalších. Ukazuje to velikou rozmanitost zdejší flóry. Narazil jsem na velikou damaroň jižní a jiné velké stromy. Všude létali rozmanití opeřenci, kteří sem patřili, byť byli volně. Začalo zase silně pršet, což už mi nevadilo, přesto už jsem procházku urychleně ukončil a vypadl. Doběhl jsem do vozu a pokračoval z poloostrova přes Dunedin pryč na sever. Ještě jsem si v New World koupil pár potravin a karton místního piva Speight’s, abych neurazil. Následně se spustila z šedivé oblohy osvěžující průtrž, nikým nezvaná a nevítaná. Zéland se ke mně chová macešsky, ale já jsem předstíral štěstí, nevěda co si počít. Zachoval jsem mrazivý klid a jel jsem pomalu k nejbližšímu vhodnému místu na parking, rozhodnut se ožrat a něco sníst. Uviděl jsem ceduli na parkoviště k nějaké atrakci jménem Moeraki Boulders. Byl jsem zvědav, co to bude za balvany, byl jsem na pobřeží. V restauraci jsem se dozvěděl, o co jde. Jsou to na pláži vykulené balvany, téměř pravidelně kulaté. Vznikaly na dně moře, kdy se před 60 mil. lety na pevné jádro nabalovaly vápenaté soli. Když už jenom pršelo, vydal jsem se na jejich průzkum, zdali nelhali. Cesta Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257646