Gumový medvídek Šárka se při té představě otřásl. „Nejlepší bude, když tě odnesu do pokojíčku a tam tě schovám někam, kam na tebe Hruška nedosáhne.“ „Tak jo, to bude teda pěkná otrava. Co tam budu dělat?“ „Prosím tě, neremcej pořád. Buď ráda, že tě nesežrala Hruška,“ šeptala jí Gala, protože už viděla blížící se tetu. „Teď ticho, teta se vrací,“ a položila medvídka k ostatním do pytlíčku. „Ahoj, Galo. Tak jsem zpátky. Ani to tak dlouho netrvalo. Co řízky?“ „Obalené. Všechny.“ „A kde je Šárka? Myslela jsem, že ti bude pomáhat.“ „No, musela na chvíli domů, ale zase se vrátí,“ odpověděla rychle Gala a vydala se s tetou do domu. Teta se pak věnovala přípravě oběda a Gala honem vyběhla do podkroví, ve kterém měla svůj pokojíček. Rozhlížela se kolem dokola, kde by bylo pro Šárku to nejbezpečnější místo. „Už vím, kam tě schovám!“ vykřikla radostně a natáhla se na poličku na stěně, kde měla dřevěnou truhličku na náramky, náušnice a prstýnky. Všechno honem vysypala na stůl, truhličku vystlala čistým látkovým kapesníkem a vyndala Šárku z pytlíčku. Když ji uložila do provizorní postýlky, Šárka zapištěla: „Prosím tě, hlavně nezavírej to víko! Je to, jako bych byla v rakvi! Děj mě na okno, budu koukat ven.“ „Ne, to radši ne. Kos má nad oknem v okapu hnízdo a mohl by tebou chtít nakrmit kosáčata.“ „Hm, máš pravdu. Tak to mě dej radši na tu poličku. Tam snad budu v bezpečí, ale to je hrůza teda, to ti povim. Jsem celá taková rosolovitá, gumová, no strašný. Co budu dělat? A jak to vysvětlím mámě? Páni! Máma! Musíme něco vymyslet, Galo! Přece mě ne-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257607