Elaine & Vincent Lóre
určitě ochránila od pěkných odřenin. Podívá se na mě a zarazí se. „Promiňte, mám dojem, že vás znám,“ pokračuji, ale nedostává se mi odpovědi. Muž, který se právě postavil na své nohy a snaží se zvednout motorku, jako by se vyhýbal jakémukoliv kontaktu se mnou. Je mi nepříjemně. „Promiňte, jste v pořádku?!“ zvýším hlas a doufám, že je hluchý, a proto neodpovídá. „Jo… jo, jsem. Nic mi není, a vám?“ vyhrkne ze sebe zničehonic a zadívá se mi do očí. Ten pohled znám. Ty zelenomodré oči, které jsou teď ale zahaleny pod tíhu smutku, jako bych znala. Ale tam hluboko v mých vzpomínkách bývaly veselejší. A přátelštější. „Nic mi není, ale promiňte, já vás opravdu znám…“ přikročím blíž k němu. „Takže můžu jet, když jste v pohodě,“ odsekne mi, nasedá na motorku a odjíždí pryč. Stojím uprostřed silnice v odlesku blikání varovných světel a snažím se vstřebat uplynulé chvíle. Málem jsem zabila člověka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257605