a vešel do baráku z červených cihel s rezavým požárním schodištěm. Předtím se dobře rozhlédl kolem. Ulice byla prázdná kromě pár dětí, které skákaly přes obruč o blok dál. Vyšel do druhého patra a zazvonil na dveře se zašlou vizitkou Honoré Poindexter – Psychedelic Music. Uvnitř se nic nehýbalo. Zazvonil ještě jednou a pak se zlehka opřel o dveře. Nebyly zamčené, tiše se otevřely. V prázdném okně na opačném konci bytu se větrem zvedly špinavé záclony. Prošel krátkou předsíní do pokoje, kde vládl nevratný nepořádek. Gauč zavalený hadry, kazetami a přehrávači, prázdnými lahvemi; politý stůl se zbytky jídla v konzervě, shrnutý ubrus, přetékající popelník. Květované tapety slézové barvy byly přestříkané zeleným a červeným sprejem, stěny vyzařovaly znepokojivou hloubku upomínající na těžké kocoviny Jacksona Pollocka. Na zemi v kupičkách prachu ležely injekční stříkačky, lžíce, plastikové sáčky, zmuchlané noviny. Nahlédl do malé koupelny se zašlou vanou a rezavým břečťanem pod kapajícím kohoutkem. Záchodová mísa bez prkýnka přetékala zatvrdlým produktem nějaké fekální exploze. Zkontroloval kuchyňské nádobí kolem elektrického vařiče, nic nenašel. Prohlédl zásuvky, koš, bachratou lednici ze šedesátých let. Prázdná, kromě zelené lahve s vodou. Žádné známky života, jen mouchy na špinavých talířích. Ještě jednou se rozhlédl kolem, vyšel ven a přitáhl za sebou dveře. V domovní chodbě pod schody stáli dva muži ve světlých oblecích nakročení z obou stran na prvním schodu, kteří mu uchystali malé překvapení. Jeden odhrnul cíp saka, aby byla vidět kostěná pažba osmatřicítky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257579
Druhý ukázal odznak narkotikového byra, a jestli by se jim Čert mohl legitimovat. Převozce vytáhl pas a v duchu si přeříkal desatero od Božana. „Tak vy jste z Toronta, Čech, a zajel jste si k nám do Queensu,“ vzhlédl policista od pasu. „To mi vysvětlete. Tohle není zrovna turistická oblast.“ „Amerika je svobodná země, jak všude slýcháme, a já hledám chudé a potřebné. Chci dělat pastorační činnost.“ Polkl nasucho jednak strachy, jednak aby upozornil na bílý kolárek na krku. „V Queensu? K tomu máte spoustu příležitostí v Torontu.“ „Je snad zločin vejít do domu?“ „Není, ale tohle není jen tak lecjaký dům. Hlídáme ho už týden. Mohl byste nám ukázat tu tašku, co máte přes rameno?“ „Mohl, pokud máte povolení od soudce nebo státního návladního.“ Policista se unaveně podíval na druhého: „Vy jste nějak instruovaný. Tady nejsme v Kanadě. Víte, co je to doktrína ochranné prohlídky?“ „Zřejmě osobní prohlídka bez příkazu, stejně k ní nevidím důvod.“ „Tady se obchoduje nebo obchodovalo s drogami, a i kdybyste to nevěděl, jste podezřelý přinejmenším z neoprávněného vstupu, protože jste byl v cizím bytě.“ Čert jim podal tašku. Policista z ní vylovil hnědý balíček a důvěrně se na reverenda usmál. „To bude svačina, co?“ Vytáhl zavírací nůž a balíček nařízl. Čert se začínal potit, hlavu mu zalilo horko. Policis ta sáhl do balíčku a olízl si prst. To není možné, říkal si Čert, to je jak z blbýho filmu. Ještě včera byl
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257579
úplně jinde. „Musíme vás předběžně zadržet, pane reverende,“ vytáhl muž obočí. „Tohle je crack. Kde jste ho vzal?“ „Byl v tom bytě.“ Čert si překotně rovnal myšlenky. „Vzal jsem ho, protože mě napadlo, že je to závadná věc. Samozřejmě jsem ho chtěl odevzdat.“ Muži se usmáli. „Je toho víc, takových deset liber. Poindextera ovšem neznáte, že ne?“ „Neznám,“ řekl Čert popravdě. „Ale šel jste k němu a tohle tam našel. A nepřivezl jste to náhodou z Toronta?“ „Vidíte přece, že kromě kartáčku na zuby mám v tašce jenom ročenku Děti čistého živého a šířím slovo Boží.“ „No,“ policista se olízl, „to je opravdu bohulibé, a kdybych byl váš advokát, zkusil bych to uhrát na paragraf situačního pachatelství. Takhle vás musím požádat o zápěstí.“ Za rohem měli auto. Čert trval na tom, že chce spojit s ambasádou, že nebyl poučen a má právo na jeden telefonický hovor, jak to vídáme v amerických filmech, ale muži se srdečně zasmáli a odvezli ho na policejní okrsek. Soudili ho před velkou porotou společně s lidmi, které pochytali už dřív a kteří se spolčili k zločinnému jednání a měli za sebou i nějakou tu syndikátovou vraždu. U soudu zatloukl poctivě, co mohl, neřekl jediné jméno a oháněl se svojí snahou o šíření víry. Cestu do New Yorku mu vnuklo Pražské Jezulátko, a kdyby se zástupci lidu blíže seznámili s karmelitánskou legendou, museli by mu porozumět. V Queensu žije 167 národností a etnik, jediným
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257579