Vývoj hypofýzy
Těsně před orofaryngovou membránou se prohlubuje ektodermální epitel stropu stomodea v malou výchlipku. Tato tzv. Rathkeho výchlipka je jedním ze dvou základů hypofýzy – podvěsku mozkového. Tato výchlipka se prohlubuje proti přednímu mozku, který na ni reaguje vyhlípením diencefalického dna třetí komory. Toto tzv. infundibulum roste dolů proti Rathkeho výchlipce a obě tyto struktury se spojují v pátém týdnu vývoje. Stopka Rathkeho výchlipky postupně atrofuje, takže její zakončení ztrácí kontakt se stomodeem. Dutina se redukuje a tkáň tvoří pars intermedialis a tuberalis předního laloku adenohypofýzy. Infundibulum, derivované z diencefala tvoří stopku a pars neurosa neurohypfýzy.
Rathkeho výchlipka
d
m
eu
od
m sto
ien
lon
lum keho dibu Rath lipka infun h chorda výc
ha
p ce
Seesselova výchlipka
orální thyreoidea membrána
adenohypofýza chorda
farynx neurohypofýza
Obr. 53 Hypofýza se vyvýjí ze dvou základů původu. Ektodermální Rathkeho výchlipka je základem pro endokrinní tepiel adenohypofýzy, zatímco výběžek hypotalamu je základem pro neurohypofýzu. Sagitální řezy.
Vývoj zubů
Zub představuje komplexní strukturu skládajcí se vedle měkké pulpy ze třech různých tvrdých tkání: zuboviny, skloviny a cementu. K porozumění jeho mikroskopické truktury jsme popsali alespoň principy jeho vývoje už v naší učebnici základů histologie. První známky základů zubu se objevují již v šestém týdnu vývoje jako ztluštěnina ektodermálního epitelu, který proliferuje a vytváří labiogingivální lištu. Její epitel se trhá a odděluje oblast rtu od dásně. Na dásňové straně epitel proliferuje a vytváří kontimuální podkovovitou dentální – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257549
laminu v obou čelistech. Tato dentální lišta se rozpadá na obou stranách každé čelisti v pět oblastí intensivní mitotické aktivity ve formě zubních čepů, reprezentujících ektodermální základy pro celkem deciduálních zubů (2 řezáky, špičák a 2 stoličky v každém ze čtyř kvadrantů). Tyto zubní čepy jsou doprovázeny kondensací okolního mezenchymu (jde o ektomezenchym z neurální lišty). Tato epitelo-mezenchymální interakce je nejdůležitějším procesem ve vývoji zubu, který může být charakterizován jako interakce mezi ektodermálními epitelovými buňkami, z nichž se vyvíjejí ameloblasty, produkující sklovinu a mezenchymálními (ektomezenchymálními, původem z neurální lišty) buňkami z nichž se vyvíjejí odontoblasty, produkující dentin (zubovinu). labio-gingivální lišta dentální lišta
2
ret
1
3 4 5
labio-gingivální lišta
1. dentice 2. dentice
dáseň orgán skloviny rozvlákněný epitel Hertwigova pochva
základ permanentní dentice ameloblasty odontoblasty pulpa
preameoblasty papila dentální folikl
Obr. 54 Vývoj zubu a sklovinného orgánu. Ektodermální základ zubu interaguje s mezenchymem čelisti.
Molekulární kontrolu procesů buněčných kondenzací (epitelových a mezenchymálních), k nimž dochází při vývoji zubu, lze vysvětlit jako expresi některých specifických homeoboxových genů (msx), které aktivují celou kaskádu molekulárních pochodů, vedoucích k expresi různých adhesivních molekul (syndecan, tenascin, fibronektin, růstové faktory aj.), ovlivňujících časný vývoj zubu. – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257549
Sklovinný orgán Stadium čepu je následováno stadiem čepičky. Ektodermální část tvoří orgán skloviny, jehož vrstevnatý epitel se rozděluje na zevní list plochých buněk a na vysoký epitel vnitřního listu, tvořený preameloblasty. Mezi těmito listy se epitelové buňky stále více rozvlákňují v retikulární epitel. Pod ektodermální čepičkou se mezenchymální buňky kondensují v dentální papilu, na jejímž povrchu se vytváří vrstva buněk – preodontoblasty. Celý orgán kloviny je v kořenové části obklopen kondensovaným mesen chymem, tzv. dentálním foliklem. Na labiální straně každého orgánu skloviny produkuje zbytek dentální lišty solidní epitelový čep jako základ permanentního zubu (10.–12. týden). Vzniká tak 20 doprovodných základů deciduálním zubům. Dentální lišta se pak postupně protahuje směrem dozadu a na ní se vytvářejí zárodky zbývajících třech permanentních zubů, kterých je celkem 32. Z toho se základy posledních dvou molárů však vytvářejí až po porodu. Během dalšího stadia zvonce se vnitřní epitel orgámu skloiny diferencuje v ameloblasty, které produkují matrix skloviny. K tvorbě skloviny dochází jen v oblasti korunky pod indukcíi rozvlákněného epitelu, vyplňujícího prostor mezi oběma listy sklovinného orgánu. Ameloblasty vybíhají na své spodině v konické výběžky – Tomesovy výběžky (plné sekrečních zrnek), které secernují sklovinou matrix. Tato hmota se skládá ze zvláštních sklovinných proteinů, které umožňují mineralisaci kloviny v nejtvrdší tkáň těla. Na konci sekreční fáze ameloblasty regulují mineralisaci skloviny a a degenerují během erupce zubu. Histogeneze zubu Preodontoblasty na povrchu dentální papily se diferencují v odontoblasty, které secernují prokolagen, který dozrává v kolagenní vlákna predentinu. Mineralisací těchto vláken se vytváří dentin. Dentin – zubovina – připomíná svým složením kost i když se histologicky liší, protože sekretorické odontoblaty nejsou zavzaty do dentinové matrix. Každý odontoblat vysílá svůj výběžek – Tomesovo vlákno, které přispívá k formaci dentimu a probíhá v dentinových kanálcích. Těla odontoblastů zůstávají jako souvislá vrstva mezi dentimem a zubní pulpou, do níž pronikají v tomto stadiu nervová vlákna.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257549