98
Cílem žebrání je získat finanční prostředky na živobytí. Cílem osoby bez domova, která volí žebrání jako prostředek k dosažení finančního zázemí, je změnit svoji sociální situaci. Zjednodušeně by se dalo říci, že pro žebrající osobu má žebrání význam jako zaměstnání a seberealizace. Na rozdíl od osoby bez přístřeší, která v této činnosti vidí nezbytný prostředek k zlepšení momentální situace (Pěnkava, 2010). Ministerstvo vnitra ČR (2016) v Metodickém doporučení k činnosti územních samosprávných celků vydává pokyn: „Žebrání, ačkoliv se jedná o činnost, která není zákonem definována, lze regulovat formou OZV. Jedná se totiž o činnost, která může mít na určitých místech společenskou, zdravotní a mravní nebezpečnost a působit narušení veřejného pořádku. Vyslovení zákazu obecně závaznou vyhláškou však musí vycházet z obecného principu proporcionality“ (Ministerstvo vnitra, 2016, s. 32). Systémová opatření, která mají vést k omezení negativních projevů v chování marginálních skupin na veřejnosti s represivním kontextem, nedosáhnou na očekávaný efekt bez doprovodných preventivních aktivit. Prevence sociálně patologických či sociálně deviantních jevů představuje interdisciplinární oblast, která se skládá ze dvou základních kategorií – prevence jako specifického procesu a jako konkrétního jevu. Jednou je to problém kriminalit, jindy alkoholu, drog, bezdomovectví, ale i rasistických projevů apod. Teprve jejich vzájemný vztah dává rámec aktivitám, které označujeme jako skutečnou prevenci (Bednářová, 1997, s. 158). Z výpovědí sociálních pracovníků v Praze vyplývá, že doprovodné negativní důsledky městských vyhlášek vyvolávají „anti-prohibiční“ chování u dotčených osob. Například striktní zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti způsobuje vyšší procento návštěvnosti klientů v podnapilém stavu u pomáhajících organizací. Klienti těchto zařízení hledají doslova úkryt před strážníky městské policie, kteří je penalizují blokovými pokutami v rámci přestupkového řízení. Pokud se přestupkové chování opakuje, může soud přistoupit k razantnímu opatření, které představuje zákaz pobytu na území konkrétní městské části nebo u občana bez trvalého bydliště v Praze k restrikci zákazu pobytu na území celé metropole. Zákaz pobytu způsobuje u lidí bez domova fatální následky. I přesto, že v Praze pozbývají některé výhody vyplývající z místní příslušnosti k trvalému pobytu smysl, jako je například možnost žádosti o sociální byt nebo registrace na úřadu práce, je pro ně Praha cílovou a hlavní destinací. Některé osoby bez domova v Praze žijí delší dobu nežli v místě svého původního trvalého pobytu. Pokud se rozhodnou setrvat v Praze navzdory zákazu pobytu, vystavují se maření soudního rozhodnutí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257542
99
5.3 Sociální procesy vytvářené odborníky Odborníci178 zabývající se problematikou bezdomovectví systémová opatření realizují nebo je sami vytvářejí. V případě realizace se jedná o naplňování procedurálních norem a postupů. Posuzovat procedurální přístup jako apriorně chybný a nedostatečný nebo dokonce nepatřičný, by byl omyl. Vykonávání procedury přesně daných činností podle metodických postupů je naopak žádoucí a nezbytný v oblastech, jako je například probační a mediační služba. Podobně tomu je u agendy sociálních pracovníků působících na Úřadu práce ČR. Procedurální přístup nemusí být apriorně negativní, pokud forma není upřednostňována před obsahem. To znamená, že postupy ke správné implementaci pomoci musí zohledňovat situaci a potřeby žadatele nebo uživatele nabízených služeb. Negativní proceduralita byla zjištěna na základě výzkumu sociálních pracovníků na úřadech práce v odděleních státní sociální podpory. To dobře dokresluje i skutečnost, že někteří sociální pracovníci, kteří se výzkumu účastnili (blíže v publikaci Musil, 2011),179 považovali za jednu z nejdůležitějších věcí pro dobrý výkon své práce bezvadnou znalost správního řádu. Administrace žádosti tak mnohdy nebyla doprovázena žádnou další pomocí příjemci příspěvku na péči zaměřenou např. na řešení případných potíží bránících využívání této dávky žádoucím způsobem (Havlíková, 2015).180 Pojetí sociální práce skrze odborníky, kteří sami vytvářejí svou aktivní činností systémová opatření, charakterizuje Musil181 jako situační přístup. Opakem situačního přístupu je podle Musila procedurální (či administrativní) přístup neboli orientace na formální výkon sociální práce (Musil, 2004). Podle Howeho182 mají sociální pracovníci pokládat klienta za aktéra životní situace, kterého posuzují komplexně a jeho situaci mají zkoumat jako celek. Přístup, který je v literatuře označován jako přístup situační, bývá charakterizován snahou sociálních pracovníků soustředit se na jedinečné rysy životní situace klienta a zároveň chápat tuto situaci jako
178 Systém pomoci osobám bez přístřeší v České republice je v současné době založen převážně na odbornosti sociálních pracovníků. 179 Musil, L. – Hubíková, O. – Havlíková, J. – Kubalčíková, K.: Rozdílné pohledy sociálních pracovníků a posudkových lékařů na roli sociálního pracovníka v rámci řízení o přiznání příspěvku na péči. Praha, VÚSPV, v.v.i. 2011. 180 Havlíková, J. – Hubíková, H.: Role sociální práce a uplatňování situačního přístupu v rámci řízení o příspěvku na péči. Praha, VÚPSV, v.v.i. 2015. 181 Musil, L.: Administrativní (procedurální) přístup. In Matoušek, O. a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha, Portál 2013. 182 Howe, D.: Social Workers and Their Practice in Welfare Bureaucracies. Aldershot, Gower 1986.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257542
100
celek, komplex okolností, které je třeba brát v úvahu, pokud mají být problémy a nesnáze klienta efektivně řešeny (Musil, 2004, s. 14). Pěnkava (in Matoušek)183 rozděluje sociální služby pro lidi bez domova podle způsobu organizace do dvou úrovní: (i) Garance ze strany státu, který je realizuje prostřednictvím výkonu státní správy v přenesené působnosti. V obcích s rozšířenou působností je zajišťují především sociální kurátoři.184 (ii) Realizace prostřednictvím obcí v samostatné působnosti příspěvkových organizací, občanských sdružení, církví, církevních zařízení nebo obecně prospěšných společností. Poskytování sociálních služeb, které se vykonávají na krajských a obecních úřadech, je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pro jejich poskytovatele závazné. Prakticky každému občanu v obtížné životní situaci, ale i pouhým zájemcům o poradenství poskytuje státní správa garance systému pomoci jako prevenci před sociálním vyloučením. Zároveň úřady koordinují služby v dané lokalitě. Sociální pracovníci klienta na základě vstupního pohovoru a stanovení sociální diagnózy nebo probíhající spolupráce zorientují a nasměrují na konkrétní nestátní neziskové organizace nebo příslušný úřad práce. Dalo by se říci, že plní roli jakéhosi sociálního dispečinku, odkud klient odchází čerpat služby na základě svých potřeb. Orientace ve službách a koordinace jednotlivých kroků zefektivňují celý proces. Naproti tomu nestátní neziskové organizace provádějí služby s cílem pomoci předem určené skupině. To znamená, že negarantují plošnou pomoc všem občanům, kteří se ocitnou v obtížné životní situaci, ale zaměřují se na určitý segment služeb a určité cílové skupiny. Například nezisková organizace Naděje poskytuje sociální služby cizincům pouze na omezenou dobu. Další organizace, Rubikon centrum, specializující se i na dluhové poradenství, přijímá pouze osoby, které mají záznam v rejstříku trestů. Za určitých okolností mohou NNO odmítnout poskytování služeb klientům, kteří nesplňují kritéria nebo se dopustili přestupku proti pravidlům poskytovatelů.
183 Matoušek, O. a kol.: Encyklopedie sociální práce. Praha, Portál 2013. 184 Sociální kurátoři, vykonávající státní správu v přenesené působnosti, se svou činností na obcích s rozšířenou působností podílejí na systému sociálních služeb a zapojují se i do nadregionální úrovně pomoci ohroženým a sociálně vyloučeným. Jejich spolupráce s klienty – uživateli sociálních služeb – je založena na nedirektivní spolupráci, jejíž začátek, průběh a případný konec ve většině případů určují samotní klienti. Sociální kurátor využívá především metody terénní sociální práce, odborného poradenství, krizové intervence, případové práce, rozhovoru, socioterapie apod. Nedílnou součástí činnosti sociálního kurátora je depistáž (Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory. Ostrava, OSU 2007).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257542