povýšeni do šlechtického stavu, a Amálce na hrob koupí deset věnců. Nebo raději patnáct. Mluvil překotně, naléhavě, ale bratry svou řečí neoblomil. Byli připraveni ho nemilosrdně zabít. Záhy se na něho vrhli ze všech stran. Spílali mu a posílali ho do horoucích pekel. Při tom do něho bušili klacky, sekali sekyrami, a navíc ho kopali do všech míst, do nichž se trefili. Čtyři z bratrů na svou oběť také plivali. Pátý nemohl, protože neměl zuby. Nedávno měl zánět okostice a místní kovář mu je všechny vytahal. Teď by se mu hodily, aby pomohl snaživým bratrům. Minulo několik minut a vrah už nejevil známky života. Navíc se přestal podobat lidské bytosti. Bráškové ho rozsekali na cimprcampr. ‚Amálko, teď jsi pomstěna!‘ vykřikl jeden z nich. ‚Vyšij nám v nebi hezké košilky. Tenhle syčák se do nebe nedostane.‘ Všichni s ním souhlasili a představovali si, jak se vrah jejich sestřičky bude smažit v pekle. Pak se bratři vrátili domů, protože museli chystat Amálčin funus. Ferdinand už na ně čekal a přihlásil se jako první mládenec. Šmik ležel v trávě a připomínal tatarský biftek. Sedaly na něj mouchy a lezli po něm mravenci. I jiné druhy hmyzu o sobě dávaly vědět. Ale i vrah dívek byl posléze nalezen. Objevil ho sám Heršvec a rychle zavolal pomoc. No, rychle to vlastně nebylo, ale za pár hodin už ležel Šmik na posteli v myslivně. Stále na něho nebyl hezký pohled. ‚Co s ním?‘ otázal se Heršvec bez soucitu. ‚Myslíš, že to přežije? Já tomu moc nevěřím. A docela rád tomu nevěřím!‘ ‚Já taky ne,‘ přidal se zbrojnoš Jánoš. ‚Už jsem viděl hodně rozsekaných pacholků, ale takhle rozsekaného ještě ne! Z toho se asi nevylíže!‘ ‚Přesto zavolám babu kořenářku,‘ řekl Heršvec, ‚je to ohromně schopná čarodějnice. Sám doktor pana Voka si u ní léčil játra!‘ Krátce na to kořenářka opravdu přišla, nebo spíše se přibelhala. Prohlédla si pacienta a řekla, že jde o její životní případ. ‚Teď mohu
98
Tajemství ohnivých koulí_tisk.indd 98
08.11.2018 10:46:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257490