N ÁV RAT proklouzával mezi prsty. Když je znova otevřel, ležel na zádech na břehu a zuřivě vykašlával vodu z plic. Když dokašlal, lapal po dechu a zůstal ležet a vzhlédl k postavě nad ním, která ho pozorovala. Temný obrys vykreslený měsíčním světlem – vysoký, šlachovitý muž s vyholenou hlavou a s naprosto neurčitým výrazem ve tváři, i když tu ve tmě sotva viděl. Byla to tvář, kterou by rozpoznal kdekoli. „Jak…?“ zašeptal Shawn, příliš slabý, aby mluvil nahlas. „Jste mrtvý.“ Muž pohnul rty, ale odpověď umlčel buď zvuk řeky, dunění v Shawnově hlavě, nebo obojí. Všechno to najednou dávalo smysl, uvědomil si Shawn. Nepřežil pád z útesu. To, co viděl, tahle nemožná halucinace, byla jeho poslední vize, ozvěna z jeho života vibrující těsně pod hladinou jeho uvadajícího vědomí. Nebo možná ne. Možná bylo to, co viděl, reálné, duch Andrewa Lelanda, jeho celoživotního hrdiny, přišel Shawna uvítat do posmrtného života. Proč je to ale Leland, a ne jeho vlastní matka? Pořád nad tím přemýšlel, když si ho znova vzala temnota.
– 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257451
KAPITOLA 13
Shawn se probudil do zvuku deště a ucítil pižmový zápach. Otevřel oči, ale všechno bylo černé, a když zkusil zvednout hlavu, zjistil, že svaly na krku má hrozně slabé. Oči si pomalu přivykaly. Nacházel se v tmavé, dřevem obložené místnosti v jakési boudě nebo chatě. Znovu zkusil zvednout hlavu, tentokrát už s lepším výsledkem, a ve tmě nejasně rozeznal postavu na židli u malého okna kousek od postele. „Nezkoušej se hýbat.“ Ten hlas. „Nejsi na tom moc dobře,“ pokračoval muž, „a my tu nemůžeme zůstat dlouho.“ „Skutečně jste to vy,“ zašeptal Shawn. „Proboha, je toho tolik, co chci vědět.“ „Teď se ptám já,“ odpověděl Andrew Leland. „Co ti řekli?“ „O čem?“ „O všem.“ Shawn se zhluboka nadechl. Hlava se mu pořád motala a hlas měl slabý, ale sebral všechny síly, co měl, a pokusil se o co nejlepší vysvětlení. Jak ho Rachel nalákala falešnými dopisy, které měl napsat Leland. Jak mu vyložila historii Ambiusu a jak mu vyprávěla o domnělé Lelandově smrti a o bezprostřední hrozbě, které teď Země čelila a která pocházela z jiného světa. O vesmírném štítu, který měl Leland postavit, a o Shawnově vlastním řešení, které mělo pomoci vygenerovat dostatečné množství exotické hmoty k jeho postavení, a potom o jeho útěku oknem koleje v okamžiku, kdy zjistil, že je – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257451
N ÁV RAT v ohrožení života. Když domluvil, byl úplně na konci se silami a s dechem. Ležel tam, ztěžka dýchal a čekal na Lelandovu odpověď. Trvalo snad celou věčnost, než Leland konečně promluvil. „Tvoje holka je chytrá. Nakrmila tě polopravdami, obrácenými informacemi i otevřenými lžemi. Tak za prvé, Země je sama. Tamti nám kdysi pomohli, dali nám technologie, ale když nás poznali, okamžitě toho nechali. Kromě několika málo najatých žoldáků, kteří tu většinou jen sbírají informace, s touhle planetou už desítky let nikdo nechce nic mít – jsme černá ovce vesmíru. Za druhé, nikdy jsem pro Ambius nepracoval, dokud mě neunesli, ani jsem o nich nikdy neslyšel. Abych postavil ochranný štít, mě požádal někdo jiný, a to jsem udělal. Vesmírnou zeď vyrobenou přesně z toho časoprostorového zakřivení, které jsi právě sám popsal. Za použití magnetických polí jako částicového urychlovače, přesně jak jsi uhodl.“ „Nerozumím tomu,“ řekl Shawn, který bojoval s únavou a snažil se zůstat soustředěný. „Pokud jste tu zeď už postavil, na co mě Ambius potřeboval?“ I když se na Lelanda nedíval, a jeho tvář by stejně pořádně neviděl, i kdyby se díval, měl Shawn pocit, že se v pauze, než odpověděl, Leland jeho hlouposti vysmíval. „Abys jim pomohl ji strhnout,“ odpověděl Leland. „Nemáš ani ponětí, cos udělal.“ Shawn se v tom, co Leland právě řekl, snažil najít nějaký smysl, ale ve stavu, v jakém byl, to bylo hrozně těžké strávit. Anebo možná věděl naprosto přesně, co tím Leland myslel, ale nebyl připravený tomu čelit. Zavřel oči a snažil se znovu usnout. Leland ho chvíli pozoroval. Pak, když bylo jasné, že ten kluk už není při vědomí, obrátil svou pozornost k oknu a k obloze plné hvězd, kterou bylo možné z místa, kde seděl, zahlédnout nad vršky stromů. V pravačce držel nabitou Diegovu pistoli a v levačce rudý kámen o velikosti jahody. – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257451