Štěně při každé návštěvě vyvádí Pes se samou radostí chvěje, divoce vyskakuje, olizuje ruce – je opravdu těžké ho v takové chvíli ignorovat. Každý, kdo má rád psy, při takovém setkání roztaje – ale přesto, světe div se, existují lidí, kteří tento pozdrav neocení dokonce ani u malého ště něte. Proděravělé ponožky, škrábance na pažích a na rukách, oslintaný svetr? Štěňata na dekorum zrovna nehledí! Ale realita nebývá taková, že by mi lidé zavolali a řekli: „Pomoc, moje štěně při každé návštěvě strašně vyvádí,“ mno hem častěji naopak slýchám: „Pomoc, moji hosté se z něho snad zbláznili!“ Už jste někdy vyzkoušeli štěně naučit, aby při otevření dveří v klidu počkalo a pustilo návštěvu dovnitř? Předpo kládejme, že ano. První dny v novém domově probíhají z hlediska přijímání návštěv většinou ještě docela slibně, většina štěňat příchod hostů prostě zaspí.
Sherlock využívá nepatrné skuliny mezi dveřmi a proniká ven.
Zvonek? Žádná reakce. Ale tento stav netrvá dlouho. Skoro byste si mohli nastavit hodinky, kdy se to změní. Naši malí čtyřnozí společníci jsou totiž
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257194
mistry světa v pozorování. A když jednou, dvakrát, třikrát po zazvonění zvonku následuje kolem dveří mumraj, vyvodí si z toho pro sebe jasné závěry. Brzy dospějí k tomu, že je třeba být u dveří jako první, aby o nic nepřišli. V ústrety se jim ozývají nadšené výkřiky: „Ach, ten je taaaaak sladký!“ nebo „Ale ne, jak jen může být tak roztomilý?!“ Člověk ani nemusíte být věštec, aby celkem s jistotou předpověděl, jak bude proces učení pokračovat. Kdo by si takové přivítání nechtěl v budoucnu zopakovat? Někdy si skoro začínám myslet, že snad mezi štěňaty musí existovat nějaké tajné mistrovství světa v běhu ke dveřím. Skoro jako kdyby mezi nimi byla tajná dohoda a každé zazvonění se stalo soutěží, kdo bude u dveří rychleji. Výjimky přirozeně také existují. Záleží na temperamentu psa, někteří nejprve zaujmou vyčkávací postoj na chodbě a sledují situaci z pozadí. Lidé na to ovšem většinou reagují tak, že přejdou do podřepu a začnou k sobě štěně lákat. Toto nutkání je v nás evidentně natolik hluboce zakořeněné, že prakticky každý člověk se až křečovitě snaží k sobě nalákat i štěně, které nepřiběhne samo od sebe. A tím se obloukem zase dostáváme k žádosti mých klientů: „Pomoc, moji hosté se z něho snad zbláznili!“ Tuto situaci poznal každý majitel štěněte: skálopevně si stanoví postup výchovy – a pak je všechno jinak. Zvláště při vítání návštěv se v praxi ukazuje, že trénin kové zásady hodíme často přes palubu dříve, než se pro ně vůbec rozhodneme. A to nikoliv proto, že by majitelé byli tak nedůslední, naopak! Ti většinou bývají plni odhodlání a chtějí štěněti ukázat, že se sluší, aby hosty u dveří přivítali nejdříve oni. Ale jakmile se dveře otevřou, většina hostů se už nachází u země.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257194
Po pravdě řečeno, nikdy jsem vlastně neviděla lidi v přítomnosti štěněte u domovních dveří ve vzpřímené poloze. Jakmile překročí práh, už leží na zemi a mazlí se s prckem. Kdyby existoval žebříček vět, jež majitelé v takové situaci v předsíni nejčastěji vyslovují, na prvním místě by se nej spíš umístilo: „Nevšímejte si ho, pro sím, nejprve se přece musíme přiví tat!“ Nicméně každý, kdo už se někdy pokoušel udržet své hosty od štěněte v odstupu, dobře ví, že toto přání je prakticky nesplnitelné. Takže předse vzetí, že situaci při vítání zvládneme určitě mistrovsky, bere záhy za své.
Sherlock nevydrží čekat u paničky.
V této vyhrocené atmosféře by totiž bylo třeba, vedle důsledného usměr nění štěněte, zároveň držet v mezích i radostně pištící lidi. Jenže… už jste se někdy podívali do tváře hostovi, jemuž po pozdravu ihned vpálíte: „Prosím vás, vůbec si toho štěněte nevšímejte!“? Tak vidíte. Jeho nechá pavý výraz bývá ještě doplněn slovy „Tak mě k němu přece pusťte, já psy zbožňuju.“ Takže kdo nechce být nepříjemně nespolečenský, je bez mocný a nemá šanci celou situaci s přehledem vyřešit.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257194