tak bych klidně, promyšleně, „moudře“ poslechla svůj rozum, ale já jsem poslouchala výhradně své srdce, a to bylo motorem mého utrpení. I přes svoje výhrady jsem se k nim přidala. Stala jsem se jednou z ústředních postav vídeňské smetánky. O mou přízeň se ucházeli módní návrháři, byla jsem stálou aktérkou bulvárních článků. Kde jsem kdy byla, s kým a v čem, novináři sledovali každý můj krok a ouvej, když jsem se dopustila chyby. Pomalu už jsem ani nekupovala noviny, sama sobě jsem už lezla na nervy. Přitom samozřejmě rostl tábor závistivců, kteří o mně zlomyslně vykládali všechno možné. Tak víte co, ať aspoň znáte pravdu! Všichni kolem mě se cpali kokainem. Zatím jsem vždy odmítla, když mi ho nabízeli (což bylo téměř každý večer), ale příště už ho vyzkouším. Když to může dělat většina dítek bankovních ředitelů, herců, topmanažerů a aristokratů, tak proč ne já! Nikdy víc! V jednom vyhlášeném baru jsem vysála svoji první lajnu v životě a udělalo se mi tak zle, že jsem prosila ostatní, aby okamžitě volali záchranku.
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257146
Ležela jsem na gauči napůl v bezvědomí a kolem sebe slyšela jen útržky vět. „Poslyš, ta to opravdu ještě nedělala. Co teď?“ „V žádném případě nesmíme volat záchranku. Víš, jaký by z toho byl skandál…“ „A když umře?“ „Neumře.“ „Každopádně ji odvezeme domů.“ „Dobrý nápad, čím dřív se jí zbavíme, tím líp.“ „Blbče. Jak tohle můžeš říct? Nemůžeme ji nechat o samotě…“ * Probudila jsem se v bytě své přítelkyně. Celé tělo jsem měla v křeči, třásla jsem se zimnicí, sotva jsem mohla polykat. A přichází další rána. Už zase telefon, volá můj otec. „Máš se dobře?“ „Ne,“ stěží jsem zasténala. Sotva jsem dokázala mluvit.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257146
„Je mi to líto, moje milá, ale to, co ti teď řeknu, ti náladu nespraví.“ Jen houšť. * „Babi zemřela.“ Neeeeeeee! To je zlý sen. To bude těmi drogami. „Představ si, že se to stalo, když čekala u lékaře, zastavilo se jí srdce.“ To není možné! To nejde. „Už celé dny jí nebylo dobře. Včera si konečně zavolala taxi a jela do nemocnice, ale…“ „Proč jste ji nevzali k lékaři dřív, když jí nebylo dobře?! Proč musela jet do nemocnice umřít sama?“ Řvala jsem. Už to dál nevydržím. Babi si oblékla svůj nejhezčí kostýmek, vzala si perlový náhrdelník, a když dorazila do nemocnice, trpělivě čekala, až na ni přijde řada, ale toho se bohužel už nedožila. Přišla na řadu… před nebeskou bránou. To vím od lékařky, která je naší starou rodinnou přítelkyní. Mohla tam jet i dřív, ale neměla ráda
108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257146