Jen láska je skutečná (Ukázka, strana 99)

vysokou, když tu pro naše potomstvo možná ani nebude svìt?

Proè je každý tak posedlý dlouhovìkostí?

Proè vymaèkat pár ještì nešťastnìjších let staøeckého konce? Proè se tolik zabýváme hladinou cholesterolu, otrubovými dietami, výpoètem tuku, cvièením aerobiku a podobnì?

Není logiètìjší žít radostnì teï, prožít naplno každý den, milovat a být milován, než se tolik znepokojovat fyzickým zdravím v neznámé budoucnosti? Co když žádná budoucnost nebude?

Co když je smrt propuštìním do blaženosti?

Neøíkám, abyste nedbali na své tìlo, netvrdím, že je správné kouøit, nadmìrnì pít nebo zneužívat nìkteré látky èi být obézní. Toto vše pùsobí bolest, žal a neschopnost. Jen se tolik nezabývejte budoucností. Najdìte si své dokonalé štìstí dnes.

Ironií je, že s tímto pøístupem a šťastným životem v pøítomnosti budete stejnì žít déle.

Naše tìla jsou jako auta a duše jejich øidièi.

Vždy si pamatujte, že vy jste ten øidiè, ne auto.

Neztotožòujte se s vozidlem. Dùraz, jaký se Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257113

v dnešní dobì klade na prodloužení života, na to, abychom žili do sta let i déle, je šílenství. Je to, jako byste svou starou fordkou chtìli najezdit dvì stì nebo tøi sta tisíc mil. Tìlo auta rezaví, pøevody jste už dali pìtkrát opravit, z motoru odpadávají souèástky, a vy je poøád odmítáte dát do šrotu.

A zatím na vás pøímo za rohem èeká nová corvetta. Jediné, co musíte udìlat, je opatrnì vystoupit ze staré fordky a vklouznout do té krásné corvetty. Øidiè neboli duše se nikdy nemìní. Mìní se jen auta.

A mimochodem – myslím si, že na vás na silnici možná èeká i ferrari.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257113

9. kapitola Kam až moje pamìť sahá, tam jsem se bezdìènì odvolával ke zkušenostem svého pøedchozího stavu bytí… Žil jsem v Judeji pøed osmnácti sty lety, ale nevìdìl jsem, že mezi mými souèasníky je nìkdo takový jako Kristus. Tak, jako na mì hvìzdy shlížely coby na pastýøe ovcí v Asýrii, tak se na mì teï dívají jako na obyvatele Nové Anglie.

Henry David Thoreau Mezi Elizabetinými návštìvami nastala dvoutýdenní pauza, protože musela odjet na služební cestu. Èasto bývala pracovnì mimo mìsto. Krásný úsmìv, se kterým zakonèila naše poslední setkání, pohasl; realita a tlaky každodenního života si znovu vybraly svou daò.

Pøesto byla nedoèkavá podniknout další cestu nazpìt èasem. Zaèala se rozpomínat na dùležité události a ponauèení z jiných životù. Mìla za sebou záblesk štìstí a nadìje. Chtìla víc.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257113