98 •
Brad Meltzer
„Zase správně. Včetně tvé přítelkyně Noly, která, no… Viděl jsi, kde sloužila?“ „Byla seržant první třídy ve Fort Belvoir. Ve Virginii.“ „Dobře, ale co v Belvoir dělala? Jakou tam měla funkci?“ „Nola byla umělec rezident,“ odvětil Zig. Waggsová se odmlčela. Neměla by být překvapená. Podle toho, co říkal minulou noc, Zig tu dívku znal. „Vyhledal sis ji,“ obvinila ho. „Nikdy předtím jsem o tom neslyšel. Podle všeho má armáda od první světové války přidělenou jednu osobu – skutečného umělce –, kterou posílají do pole, aby, no… malovala, co jinak není vidět.“ „Takže místo zbraní dostanou štětce,“ souhlasila Waggsová a Zig si vzpomněl na plátno, portrét, který zmizel z Noliných věcí. „Co jsi ještě zjistil?“ „Je to patrně jedna z největších tradic naší armády – říkají jim váleční umělci,“ vyložil Zig. „Jdou, pozorují, malují, zaznamenávají každé vítězství a chybu, od mrtvých při dni D přes zraněné v Mogadišu, po pokladače pytlů s pískem při hurikánu Katrina. Třeba při 11. září byl Nolin předchůdce jediným umělcem, kterého pustili do zabezpečené oblasti. A víš, proč na tom záleží?“ zeptal se Zig. „Znamená to, že Nola je někdo s přístupem k informacím.“ „Není jediná. Koukl ses na jména ostatních obětí z toho letu?“ „Byl tam mladý voják. Anthony Trudeau,“ odtušil Zig a stále měl před očima Anthonyho mámu s mrtvým pohledem a jeho tátu ležícího na koberci ve Fisher House. „Byli tam další – alespoň jeden od letectva. Hádám, že to byl ten pilot.“ „Pilot, jistě. To jsou celkem tři vojáci včetně Noly. A kdo dál?“ Zig tu otázku ani neslyšel. Pořád myslel na Anthony-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257109