stahuje těsněji a těsněji. Kromě jiného byznysu kontroloval veškerý obchod s filtrovanou pitnou vodou v Moskvě. Dvacetilitrový plastový kanystr se naplní vodou z kohoutku přes obyčejný uhlíkový filtr a denně se prodává desítkám tisíc klientů se ziskovostí dvě stě procent. Jak se říká, hřeš a neřeš. Slízni si smetanu — z vody. Ale tento byznys byl spíš pro okolí, na odvedení pozornosti. Poslední dva roky se Žeňa soustředil právě na hotovky. Vypracoval si veškeré postupy a cestičky. Domlouval se s bankou. Přesvědčoval, vyhrožoval. Potom jednal s úředníkem nebo úředníky na ministerstvu financí. S nimi to bylo snazší, lépe tomu rozuměli. Sluckij a Aljochin byli do této záležitosti zapleteni od samého začátku. Za slušné peníze (Knihomol nebyl Robin Hood, ale ani lakomec) doprovázeli náklad k hranicím s Estonskem, kde pro ně otevírali okno. Náklad byl jaksepatří zabalen do krabiček od cigaret s logy všech známých značek, které svého času vyráběli v Podněstří. Odtud putoval přes Ukrajinu do Ruska, dostal se do Estonska a odtamtud dál. Trasu si Knihomol osvojil těsně po roce 2000, když pašoval skutečné padělané cigarety, což byl v té době jeden z nejlukrativnějších byznysů. Přesněji až po válce v Čečně, ve které si podnikaví chlapci nahrabali celé jmění. Knihomol, jako přesvědčený zločinec, byl zásadně proti nesmyslnému násilí a nesnažil se na něm vydělat. „Krvavý mergle smrdí,“ říkával těm z autorit, které ničím neopovrhly a dívaly se na jeho zásady pohrdavě — jako na projevy stařeckého podivínství. Za poslední roky po mnohých z nich nejenže nezůstal přepychový mramorový náhrobek — nezůstala po nich ani urna s prachem. Hned za Narvou, už na hraničním území, na náklad čekali místní kumpáni, všichni Rusové, kteří v hangáru na
9
4
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257098
bývalé vojenské základně překládali množství krabiček do místního náklaďáku nebo do několika miniautobusů. Tím byl plukovníkův a podplukovníkův úkol splněn a oni se vraceli domů — přes nové okýnko. Těmto dvěma policajtům Knihomol důvěřoval víc než vlastním lidem. Přece jenom disciplína, zodpovědnost, smysl pro pořádek… no, a policejní placka. A prověřené osobní vztahy. Anton se Sergejem svého času Žeňovi pomohli ovládnout trh s vodou v Moskvě. Za podíl převálcovali dva důležité konkurenty — vlítli na ně, skřípli je, zlomili a zabásli. Když muže pustili, ti jim nejenže přenechali byznys, ale odstěhovali se z Moskvy za Ural, kde je v místních potyčkách o rok později odkráglovali. Žeňa si mezitím udělal monopol. A policajtům během toho pomohl, řešil otázky ve sféře intimních služeb — přemluvil známé firmy, aby se šouply, prý „se poldové taky potřebujou nažrat“. Pro převod na hotovost však Knihomol ze začátku vy užíval přátele bez jejich vědomí — namluvil jim, že vyvážejí starožitné obrazy do antikvariátu. Stařecká slabost a tak. Je potřeba na to po cestě dohlídnout, aby to náhodou nešlohli nějací parchanti. Platil dobře. Důvěřoval jim — věděl, že poldové mu starožitnosti nečmajznou. Ale když mu došlo, že se o všem stejně dozvěděli a že před kluky vypadá blbě, tak se jim otevřel a vysypal jim to. Hotovky jsou výnosný byznys. Dá se vydělat od deseti do čtyřiceti procent. Ale tajní zavírali jeden kanál za druhým. A tak pod nátlakem syna i okolností začal Knihomol s povolením a požehnáním kumpánů vyvážet do Evropy společnou kasu. V hotovosti. Po částech. Toho dne Sergej s Antonem doprovázeli náklaďák se šedesáti dvěma miliony dolarů. Věděli, že náklad je důležitý i proto,
9
5
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257098
že s nimi pojede Saša, Knihomolův syn neboli Knihomol Junior, jak mu říkali po americkém způsobu. Saša jim na poradě vysvětlil, že tentokrát je úkol neobvyklý, a aby zbytečně nepoutali pozornost, musejí se omezit pouze na služební zbraň na osobu, bez samopalů, granátometů a kulometů… a obejít se bez neprůstřelných vest. Bod týkající se vest se Sergejovi nezamlouval, ale když viděl, že Saša ani další je sami nemají, tak se uklidnil. Antonovi to podle všeho bylo jedno — on vestu nenosil nikdy. Jak se domluvili, každý si vzal jen služební makarov, vzadu za opasek nebo ho bez pouzdra uložil do přihrádky v autě. Sergej si to ale na poslední chvíli rozmyslel a pod košili a tenký svetřík si oblékl kevlarovou vestu, odlehčenou, pro tanečníky disco, jak psal výrobce v letáku — pro každý případ. Pomoz si sám a bůh ti pomůže, jak se říká. V nákladním voze je doprovázeli čtyři Knihomolovi bojovníci na korbě a Junior s řidičem v kabině, Anton s Aljochinem jeli ve Sluckého Land Cruiseru. Jako obyčejně měli falešné průvodní doklady, vše, jak se patří. Nedala se na tom najít chybička. V Pskově si Saša sedl k nim do auta. Řekl, že ho z náklaďáku bolí zadek. Aljochin věděl, že Knihomol svého syna zbožňuje, obzvlášť poté, co se mu narodila vnučka. Saša byl správný chlap. Dokonce až moc. Vypadal jako absolventi Harvardu v amerických filmech (Saša ho také vystudoval). Měl krátce zastřižené vlasy se stojatou čupřinou, kostěné brýle, byl kultivovaný, upravený. Žádný atlet, ale sportovní postava, s barvou ve tvářích a důlkem na bradě, kde mu kategoricky odmítaly růst vousy — Saša byl ve svých třiceti čímsi podobný Harrymu Potterovi z traileru (na filmy s ním se Aljochin ze zásady odmítl podívat, na kouzelníky se za svou policejní kariéru
9
6
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257098