stahuje těsněji a těsněji. Kromě jiného byznysu kontroloval veškerý obchod s filtrovanou pitnou vodou v Moskvě. Dvacetilitrový plastový kanystr se naplní vodou z kohoutku přes obyčejný uhlíkový filtr a denně se prodává desítkám tisíc klientů se ziskovostí dvě stě procent. Jak se říká, hřeš a neřeš. Slízni si smetanu — z vody. Ale tento byznys byl spíš pro okolí, na odvedení pozornosti. Poslední dva roky se Žeňa soustředil právě na hotovky. Vypracoval si veškeré postupy a cestičky. Domlouval se s bankou. Přesvědčoval, vyhrožoval. Potom jednal s úředníkem nebo úředníky na ministerstvu financí. S nimi to bylo snazší, lépe tomu rozuměli. Sluckij a Aljochin byli do této záležitosti zapleteni od samého začátku. Za slušné peníze (Knihomol nebyl Robin Hood, ale ani lakomec) doprovázeli náklad k hranicím s Estonskem, kde pro ně otevírali okno. Náklad byl jaksepatří zabalen do krabiček od cigaret s logy všech známých značek, které svého času vyráběli v Podněstří. Odtud putoval přes Ukrajinu do Ruska, dostal se do Estonska a odtamtud dál. Trasu si Knihomol osvojil těsně po roce 2000, když pašoval skutečné padělané cigarety, což byl v té době jeden z nejlukrativnějších byznysů. Přesněji až po válce v Čečně, ve které si podnikaví chlapci nahrabali celé jmění. Knihomol, jako přesvědčený zločinec, byl zásadně proti nesmyslnému násilí a nesnažil se na něm vydělat. „Krvavý mergle smrdí,“ říkával těm z autorit, které ničím neopovrhly a dívaly se na jeho zásady pohrdavě — jako na projevy stařeckého podivínství. Za poslední roky po mnohých z nich nejenže nezůstal přepychový mramorový náhrobek — nezůstala po nich ani urna s prachem. Hned za Narvou, už na hraničním území, na náklad čekali místní kumpáni, všichni Rusové, kteří v hangáru na
9
4
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257098