Robot v divočině (Ukázka, strana 99)

Roz se posadila. „Máma chovat!“ Roz ho chovala. Robotčino tělo sice bylo tvrdé a mechanické, ale taky silné a skýtalo bezpečí. House cítilo, že ho má někdo rád. Začaly se mu zavírat oči.

A v matčině náruči pak klidně prospalo celou noc.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256996

kapitola

32

JELENI Když jeleni zaslechli praskot větviček a křupání listů, neutekli. Už o Roz a Světlozobíkovi věděli a bylo jim jasné, že se nemají čeho bát. Špičaterák popošel před laň a tři kropenaté koloušky a všichni se dívali, jak se k nim blíží robotka s housetem na rameni. „Dobrý den, jeleni, já jsem Roz a tohle je Světlozobík. Hledáme laň Zlatohnědku.“ Špičaterák ustoupil a laň mlčky došla k Roz. „Pan Bobr nám pomohl postavit srub,“ spustila Roz. „A říkal, že nám možná pomůžete se zahrádkou.“ „Pan Bobr vám pomohl?“ podivila se Zlatohnědka laskavým hlasem. „Tak to jste pro bobry určitě něco udělala.“ 97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256996

„Pokácela jsem pro ně pár stromů.“ Zlatohnědka se podívala na Špičateráka a ten zvolna přikývl. „Pomůžu vám se zahrádkou, když se v ní budeme moct pást,“ navrhla Zlatohnědka.

Robotka souhlasně pokývala hlavou. A pak tiše odvedla Zlatohnědku k Hnízdu.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256996