musí uvědomit, na to že je pozdě, že on je jeho svéprávný syn s právem myslet si své a diskutovat, musí si všimnout, že svět je dnes docela jiný, než za jeho mládí a on, Arnošt, je něco jiného, než nějaký studentík ve škole, kterému pan učitel udílí milostivě rady, na něho, Arnošta, nemůže hledět jako na fakana, který prý jenom odmlouvá, prosazuje „imbecilní“ názory, pochytané od kdejakého „pitomce“, nebo ze špatné literatury a samozřejmě si nesmí ulevovat, odreagovávat se na něm, ale musí v něm vidět rovnoprávného partnera, no ne, k čertu? Většinou spolu hovořili pozdě odpoledne, když přišel otec ze školy, no byl jistě unavený a umluvený a čekaly ho domácí povinnosti. Proč si sakra nenajde nějakou ženskou? I když… A vůbec… Nejsou náhodou ženy také příčinou jejich konfliktů? Možná… To ta jejich vnitřní nespokojenost…, že svět stojí za houby… Někdy to bylo docela rozumné a klidné, dalo se s ním mluvit, jako třeba o tom snu: „Byl jsi naštvaný, že jsem do noci na počítači a dnes jsem měl sen. Udělal jsem nějaký jednoduchý skript, takový jednoduchý výpočet pro primitivní prográmek, ale nemohl jsem si vzpomenout na závěr, na tu část, která to má spustit nebo tak nějak mi to připadalo. Byl jsem asi v autobuse, bylo tam Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256840
víc lidí a byl tam kluk, o němž se nějak vědělo, to jest já jsem věděl a pak se o tom taky mluvilo, že on je odborník, že to zná a protože byl sympatický, chtěl jsem od něho pomoc a vysvětlení. Sotva chtěl začít, sen se začal hroutit, bylo tam najednou spousta vyrušování, někdo přicházel a odcházel, zhasínalo světlo a za chvíli bylo všechno pryč. Měl jsem vztek, vzbudil jsem se a musel jsem se jít napít. Takže vidíš, musím to zvládnout, nebo se nevyspím.“ „Nesmíš si to tak brát. Ten mladík, vytvořený tvou fantazií, ti tu informaci nemohl dát, protože ji neměl, tys ji neměl a tvoje podvědomí to vyřešilo odchodem ze situace, což je ten lepší případ. Mohl jsi do rána zblbnout.“ „Jasně. Máš asi pravdu v tom, že člověk nemá nic brát příliš vážně.“ A pomyslel si, jak často se mu zdává o děvčatech a jak tohle je ta opravdu vážná věc, neřekl ale nic. Klíčová věc. Jediný důvod všeho snažení! Smysl života, alespoň nyní. A čas rychle plynul v závěrečném usilovném studiu a vzrůstající nervozitě ze zkoušek. Nakonec to dopadlo výtečně a docházka do střední školy se stala pro Arnošta Darona minulostí. Nastal den slavnostního ukončení Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256840
středoškolského studia včetně všech radostí a zábav k tomu přináležejících, přišel den maturitního večírku a vědomí úspěšného završení školní docházky, vědomí očekávané svobody a změn v jeho životě, úbytek povinností a možnost svobodně si zařídit život, věnovat se svým zájmům, to vše ho rozradostňovalo. Že se rozloučí s kamarády, které uvidí snad kdoví kdy a vůbec třeba ne, vědomí zpřetrhání kamarádských vztahů, to v něm vzbuzovalo poněkud lítostivé pocity. Ne že by tak lnul ke spolužákům, byly tu sice některé oblíbené spolužačky, ale ty v něm viděly vytrvale jenom kamaráda, už pochopil, že je pro ně příliš mladý a nevyzrálý, ale přece jenom se ve škole nenudil, stále byla nějaká ta legrace a člověk věděl, co přinese zítřek, ale teď? No všechno má rub a líc, budeme si hledět toho líce, říkal si a nasoukal na sebe bílou košili s těsným límcem, kravatu, knoflíčky a oblékl si tmavě šedý starší oblek. Potom si šel vyčistit boty, nevšímaje si otcova kroucení hlavou a požádal ho o peníze. Kolem páté odešel z domova na nádraží sám, otce si na večírku nepřál, – ale tati, nikdo tam z rodičů nechodí, to je staromódní, to se už nedělá – a otec to respektoval, bylo vidět, že se mu ani moc nechce. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256840