Tradiční trhy a jarmarky se v našich zemích konaly odpradávna. Lidová řemesla u nás měla vždy velkou tradici a umění našich řemeslníků bylo vyhlášené i daleko za hranicemi. Ne nadarmo se dodnes říká „zlaté české ručičky“. Dříve v podstatě nebyly žádné obchody, a když bylo potřeba něco koupit, muselo se jít na trh, na kterém se dalo sehnat v podstatě všechno. Ulice i náměstí lemovaly stánky, ve kterých trhovci prodávali zemědělské plodiny a nejrůznější výrobky. Hospodyňky kupovaly nejen ovoce a zeleninu, máslo, tvaroh, vejce, lesní plody, potřeby do kuchyně či hospodářství, ale také krásné krajky, pentle, nejrůznější látky, šperky z korálků nebo keramiku. Hospodáři zase pořizovali výrobky řezbářů, kovářů, sklářů, košíkářů, ševců. Na trhu se prodával i dobytek, koně, prasata, slepice a další hospodářská zvířata. Součástí trhů bylo také „pranýřování“, tedy veřejný soud se zloději, kacíři a podvodníky. Trestání nepoctivců probíhalo uprostřed náměstí na pranýři – místě hanby, ponížení a mučení. Hříšníci se přivazovali řetězy ke kůlu a přihlížející na ně mohli plivat a častovat je urážkami a posměchem. Návštěva trhu byla společenskou událostí, v místě jeho konání se to hemžilo velkou spoustou lidí. Trhy, které se zpravidla konaly každou sobotu, znamenaly skvělou příležitost k setkání obyvatel z celého okolí. Muži i ženy si na nich náruživě sdělovali novinky z jejich kraje. Velké výroční trhy – jarmarky – se pak vždy konaly u příležitosti nějaké významné události, jako například svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Tradiční pouť dříve znamenala dlouhou cestu na poutní místa, která byla často velmi namáhavá a nebezpečná. Lidé putovali k místům s velkou duchovní silou, aby našli spásu duše, učinili pokání, nebo také s prosbou o uzdravení svých blízkých. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256779
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.