Semifinále Zbývající účastníci: 22
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256552
1
Kabina je svítící vesmírný koráb v temné noci. Elektronickou hudbu doprovázejí světelné záblesky, interference na hlavách tanečníků, které jsou vlnami na bezbřehém oceánu. Hvěz dy? Špička stroboskopů pod šapitó. Ti uvnitř trpí, ale ostatní už se na ně nedívají, jenom je vidí. Jsou otráveným hrotem atavistického trýznění. Jsou koncentrací a hroma dou těl, zavřených v kosmické kabině vzpomínky, amnézií lidskosti. K mučení přispívá i dýdžej na nejvyšším stupni pódia, rýhuje skle něné tabule a odsuzuje poraženého, který prchá ven, zlomený, na prahu pádu. Rukama hledá oporu, východ, ale podle pravidel je zaká záno s výjimkou naléhavého zásahu dotknout se ho dřív, než saunu opustí. A dav řve, hecuje se, třese se. Jsou porážka. Nenávist. Strach. Uvnitř sedí soupeři, obrácení k sobě, solidární protivníci. Oni vědí. Získali si vzájemnou úctu. Žár vám řekne, kdo jste. Je to jako důstojnost, zdiskredituje se jenom jednou, druhá šance nebude. Jiné je to s vykoupením, to nikdy nekončí.
107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256552
Říká, jak na tom jste. Uvnitř. V nejhlubším nitru. V tom nejvzdále nějším, infra nepatrném, tam, kam žádný urychlovač částic nikdy ne dosáhne. Tenhle prvek, co nejde zlomit u člověka, který se rozhodl, že neustoupí. Když se jeden z nich zvedne a zavrávorá. Když jeden z nich zatlačí do dveří. Když se jeden z nich venku zhroutí a padne na kolena, oka mžitě se mu dostane pomoci ošetřovatelů v bílé vestě s červeným kří žem. Pokaždé, když jeden z nich. Sami sebe se ptají, co je horší. Opustit, nebo být opuštěn? Ti, kdo zůstanou, to vědí. Zvednou pohled k tomu, který by za ne celou minutu mohl být tím příštím, a každý doufá, že to bude někdo jiný. Čas je broskvová pecka, tvrdá a těžká, opětovný začátek světa. Ma trice, jejímž jsou otiskem. Venku to tančí a bouří. Niko. Igor. Turek. Reverend. Číhají. Drží se. Kousek dál. Sklonit se nad propastí. Přidává se k nim Outsider. Jsou poslední. Ti, kdo později padnou. Semifinálová utkání vynesla verdikt a na pódiu shromáždila téměř nahé finalisty, zasvěcené poslední oběti následujícího dne, poslední chvíle, vrcholu. Kolem nich blikají stroboskopy do temné noci, evokují tváře, také zpocená těla, červené jazyky hledající další jazyky, které by snědly.
108 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256552