„Clementine…“ pokusil jsem se něco říct, jenže to už mi čímsi zamávala před očima, okopírovaným listem papíru, a vhodila ho do mrtvého prostoru mezi námi. „Je to nestydatost! Ale ty to víš, viď, Danieli, jinak bys o tom celý ty roky nelhal — celý ty roky!“ A byla pryč — popadla mobil, klíče nechala ležet na stolku, na rameno si hodila batoh, rozrazila dveře a zase s nimi za sebou práskla. Měl jsem pocit, že to všechno se odehrálo během chvilky, než se na zem snesl okopírovaný list papíru, který po mně hodila, výstřižek z novin, který jsem nedokázal znovu číst, zpráva o Miriamině sebevraždě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256416