Heidi se pousmála. „Thomas je skvělý člověk. Díky němu jsem byla znovu šťastná. Vážím si ho a svým způsobem ho miluju, ale... Robert byl moje pravá láska,“ zasnila se. „Vždycky bude mít v mém srdci místo.“ „Zníš jako Franziska,“ pousmála se Esther. „Všechny to prožíváme podobně. Ovšem někdo to překoná, a někdo ne.“ „Bábinka...“ „Ta to zvládla, přestože ji to poznamenalo. Stala se z ní zahořklá žena, jakou ji znáš ty. Nikdy neviděla náš dar jinak než jako prokletí. Chtěla nás od toho udržet co nejdál, a stejně tak tebe, protože tě má moc ráda. Ale ať je to jakkoliv, tvoje babička dokázala žít se zlomeným srdcem, vzala si dědu a měli spolu mě a tvou maminku.“ „Máma taky změnila minulost?“ „Ano, ta se však dostala nejdál ze všech. Změnila totiž minulost tvému otci.“ „Opravdu?“ Esther si nervózně tiskla ruce. „Ale... jak je to možné? Neznamenalo by to, že se nikdy nepotkali? Neměla bych teď neexistovat?“ Heidi ji pohladila po vlasech. „To je právě to, v čem zašla dál než kterákoliv žena před ní. Zůstalo jí něco po muži, kterého milovala. Změnila minulost své osudové lásce a teprve potom zjistila, že je těhotná. Víš, když změníš minulost, pamatuješ si to. Jako jediná na světě to víš, nějakou dobu ti to způsobuje bolest hlavy, protože ti v ní bojují dvoje vzpomínky. Na život, který byl, a na ten nový, který jsi vytvořila změnou minulosti. A ty jsi živým důkazem toho, že cokoliv se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256349
stane ženě, která změnila minulost, nezmizí jako všechno ostatní. Nezůstanou ti žádné věci ani fotografie, jen vzpomínky.“ „Takže... maminka změnila osud tátovi?“ Esther cítila, že ji začíná bolet hlava z toho množství zásadních informací, které se dnes dozvěděla a ve kterých měla totální zmatek. Přesto prahla po tom, aby se dozvěděla pravdu o svých rodičích. „Ano, zlatíčko. Změnila.“ „A ty tedy víš, kdo je můj otec?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256349
14. „Znám jeho jméno, ale neznám ho osobně,“ odpověděla jí teta. „A? Tak mi to řekni!“ „Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, Esther,“ zaváhala Heidi. „Mám právo vědět, kdo je můj otec,“ namítla Esther. „Nebuď jako bábinka. Vždycky, když jsem se jí ptala, nic mi neřekla. A máma...“ zmlkla a odvrátila pohled. Bylo to stále příliš bolestné. „Co víš? Co ti obě řekly?“ Esther si zhluboka povzdechla. Pamatovala si dobře, co jí vždycky bábinka odsekávala, když se ptala na otce. Jednou jí však řekla něco, co Esther přimělo se už nikdy neptat. Bylo jí sotva deset, když se to stalo, ale bábinka zarytě trvala na svém. Byla krutá, možná příliš. * „Babi, já to chci vědět. Chci vědět, kdo je můj táta.“ „Zapomeň na něj, děvče. Ode mě se nic nedozvíš, tvého otce neznám, nikdy jsem ho neviděla a jsem za to ráda.“ Ignorovala vylekaný pohled tmavě modrých očí, které reagovaly na její podrážděný tón. „Ublížil tvé mamince, zničil jí život. Nezasloužil si nic z toho, co mu obětovala. Jediné, za co jsem mu vděčná, jsi ty, Estherko. Ale toho člověka vymaž z hlavy. Ani neví, že ty a tvoje maminka existujete.“ * 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256349