Roarke zavrtěl hlavou a políbil ji, aby ji umlčel. „Ne. Vždycky nám bylo souzeno, abychom skončili takhle.“ Rozepnul její pouzdro se zbraní. „Vždycky nám bylo souzeno, abychom se našli. Abychom se zachránili. Abychom byli spolu.“ Položila mu dlaně na tváře. „Mluví z tebe Ir. Ale to pomyšlení se mi líbí. Ty zvláštní křižovatky v naší minulosti – tvůj otec, můj otec, Ricker. Nezabránily nám v tom, abychom se dostali až sem. Roarke.“ Spustila ruce a stáhla si pouzdro. „Když se naše cesta zase střetla s Rickerovou, na chvíli nás to rozhodilo. Nechci, aby se to stalo znovu. Nechci, aby tohle vyšetřování vedlo k nějaké roztržce mezi námi.“ „Já bych taky nechtěl, aby tě tohle vyšetřování zavedlo do oblasti, která by mohla vyvolat roztržku. Takže máme stejný cíl,“ připomněl, když se zamračila. „Různé přístupy. Evo, chceš, abych slíbil, že se nerozzlobím, když na sebe přitáhneš pozornost Alexe Rickera, jako jsi to udělala s jeho otcem? To nemůžu. Jméno Ricker z toho dělá osobní záležitost, tomu se nevyhneme.“ „Musíš mi věřit, že dokážu odvádět svoji práci a že se o sebe postarám.“ „Věřím ti. Každý den.“ Tehdy pochopila, že Roarkovy obavy drží na uzdě právě jeho důvěra a víra v ní. „V tom případě ti něco slíbím. Že ti zkusím říct předem, než si v rámci vyšetřování něco začnu s Alexem Rickerem.“ „Zkusíš?“ „Jestli se něco objeví a já nebudu mít čas, nebo sakra, jestli to ani předem nebudu vědět, nemůžu ti nic říct. Nemůžu ti slíbit něco, co možná nebudu schopná splnit.“ „Dobře. To mi stačí. A já ti slíbím, že se zkusím nerozzlobit.“ Eva se usmála. „Nejspíš budu muset něco udělat a ty se nejspíš naštveš.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256328
„Ale zkusíme se tomu vyhnout.“ „Jo. Takže jestli se to přes veškerou snahu nepovede, dovol, abych ti hned teď něco řekla. Miluju tě.“ Její slova jím projela jako vlna tepla a zahřála ho u srdce. Znovu ji objal a přitiskl svoje ústa k jejím. „Není nikdo jiný než ty,“ zašeptal. „Napořád.“ Pevně se k němu přivinula a dala mu to, co potřeboval, ještě než požádal. Všechno. Jejich vzájemná láska ho přemáhala. Z její hloubky a šířky se cítil omámený, dychtivý, zoufalý a omráčený. Její polibek ho naplňoval. A přesto, pomyslel si, bude vždycky ještě něco víc. Ať už se milovali kolikrát a na kolik různých způsobů, každé další milování bylo nové. Její chuť, známá i nová zároveň, ho rozpalovala jako poprvé. Její silné paže, její ústa, poddajná a současně vášnivá. Ano, tohle bylo všechno. Z jeho nitra vyšlo zamručení, v jazyce jeho krve: „A ghra.“ Zvedl ji. Z jeho síly se jí zatočila hlava. Připadala si trochu opilá, když ji položil na postel a nalehl na ni. Jeho váha, tvar těla, jeho dotyk. Jak by ho někdy mohla mít dost? Způsobily tuto bezednou touhu roky, během nichž oba prahli po lásce? Jeho vůně – zabořila mu obličej do hrdla a vdechla ji. Jeho dotyk – prohnula se pod hlazením jeho rukou. Jeho chuť – ten nápor pocitů, kdykoli se jejich ústa střetla. Nikdo jiný ji nevynesl až sem. Nikdo jiný ji nenaplnil touhou vzít ho s sebou. Milovali se pomalu, zasněně, rukama i rty, s povzdychy a vláčnými pohyby. Svlékli si košile, aby se nahá kůže setkala s nahou kůží, aby ruce mohly přejíždět po křivkách i plochách těl, aby je mohly dráždit a těšit. Její dlouhé křivky ho nikdy nepřestávaly okouzlovat a vzrušovat. Její tělo ho uchvacovalo svými svůdnými kontrasty. Tak měkká a hladká pleť a tak vypracované svaly. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256328
Tělo válečnice. Válečnice, která se mu poddává a přináší mu nekonečnou rozkoš i neuvěřitelný mír. Chvěla se pro něj, zvedala se a opět spouštěla. Byla ztracená ve víru okamžiku, stejně jako on. A když do ní vklouzl, vyslovila jeho jméno. Zopakovala ho, když vyklenula svoje tělo proti jeho, objala ho nohama a jejich pohledy se setkaly. Byl v jejím nitru. V těch očích, v jejich nazlátlé hnědi. Ztracený a opět nalezený. A když se ponořili jeden do druhého, na rtech měl její jméno on.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256328