Roarke zavrtěl hlavou a políbil ji, aby ji umlčel. „Ne. Vždycky nám bylo souzeno, abychom skončili takhle.“ Rozepnul její pouzdro se zbraní. „Vždycky nám bylo souzeno, abychom se našli. Abychom se zachránili. Abychom byli spolu.“ Položila mu dlaně na tváře. „Mluví z tebe Ir. Ale to pomyšlení se mi líbí. Ty zvláštní křižovatky v naší minulosti – tvůj otec, můj otec, Ricker. Nezabránily nám v tom, abychom se dostali až sem. Roarke.“ Spustila ruce a stáhla si pouzdro. „Když se naše cesta zase střetla s Rickerovou, na chvíli nás to rozhodilo. Nechci, aby se to stalo znovu. Nechci, aby tohle vyšetřování vedlo k nějaké roztržce mezi námi.“ „Já bych taky nechtěl, aby tě tohle vyšetřování zavedlo do oblasti, která by mohla vyvolat roztržku. Takže máme stejný cíl,“ připomněl, když se zamračila. „Různé přístupy. Evo, chceš, abych slíbil, že se nerozzlobím, když na sebe přitáhneš pozornost Alexe Rickera, jako jsi to udělala s jeho otcem? To nemůžu. Jméno Ricker z toho dělá osobní záležitost, tomu se nevyhneme.“ „Musíš mi věřit, že dokážu odvádět svoji práci a že se o sebe postarám.“ „Věřím ti. Každý den.“ Tehdy pochopila, že Roarkovy obavy drží na uzdě právě jeho důvěra a víra v ní. „V tom případě ti něco slíbím. Že ti zkusím říct předem, než si v rámci vyšetřování něco začnu s Alexem Rickerem.“ „Zkusíš?“ „Jestli se něco objeví a já nebudu mít čas, nebo sakra, jestli to ani předem nebudu vědět, nemůžu ti nic říct. Nemůžu ti slíbit něco, co možná nebudu schopná splnit.“ „Dobře. To mi stačí. A já ti slíbím, že se zkusím nerozzlobit.“ Eva se usmála. „Nejspíš budu muset něco udělat a ty se nejspíš naštveš.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256328