Laura Joh Rowlandová Kdybys toho tenkrát nechal, nebyli bychom teď tam, kde jsme. Ale ještě není pozdě. Ještě je čas to změnit.“ Sano viděl, jak se propast mezi nimi rozšiřuje. Zoufale si přál, aby všechno bylo takové jako dřív, aby společně čelili nebezpečí. Miloval Reiko a toužil jí to připomenout, ale zřejmě už ho tolik nenávidí, že kdyby to udělal, vysmála by se mu. Najdou ještě někdy cestu zpátky k sobě? Nyní se to zdálo nemožné. V sousedním pokoji plakaly děti a Midori je nervózním hlasem konejšila. Reiko se trhaně nadechla ve snaze uklidnit se alespoň kvůli nim. „Detektiv Marume povídal, že šóguna někdo pobodal,“ řekla, jako by se domnívala, že neutrální téma bude bezpečnější. „Vysvětlíš mi, co se vlastně stalo?“ Bylo to asi tak bezpečné jako sekera napřažená nad jeho hlavou, ale Sano už před ní nesmí nic tajit. „Šógunova zranění jsou vážná. Lékař tvrdí, že je příliš brzy na to, aby si mohl být jistý, že to přežije.“ Reiko se oběma rukama chytla za srdce a v očích se jí zračil děs. „Milosrdní bohové,“ vydechla. „Mám ale také dobrou zprávu,“ dodal rychle Sano. Odkládal nevyhnutelné a mezitím krotil své emoce. Hrozilo, že se jejich hádka přesune na riskantnější půdu, a dokud se nedokáže dokonale ovládat, riskuje, že řekne nebo udělá něco nenapravitelného. „Šógun mě přijal zpátky ke dvoru. I Masahira. Stal jsem se znovu hlavním vyšetřovatelem a Masahiro je mým asistentem.“ Reiko ožila, ale vzápětí se podezřívavě zamračila. „Ale proč… jak…?“ Sano se připravil na dopad sekery a odpověděl: „Musím ten útok vyšetřit.“ Reiko vycítila, co se skutečně stalo. „Chceš říct, že ses toho ujal dobrovolně?“ „Ano,“ přiznal Sano. Pokusila se na to nahlížet ze Sanova pohledu, místo aby se rozzlobila, že se vrhl přímo doprostřed dalšího nebezpečného případu. Je zkušený detektiv, a tak je jeho povinností zjistit, kdo šóguna málem zavraždil. Nemohla si ale pomoci, aby si nepomyslela: Nikdy se nepoučí! Jeho rozpačité chování jí však napovědělo, že jí ještě neprozradil úplně všechno.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256327
VĚJÍŘ S KOSATCI „Čtyři roky jsi byl v nemilosti. Proč šógun tak náhle změnil názor?“ „Přemluvil jsem ho. A pomohl mi s tím Janagisawa.“ Reiko byla ohromena tím, že jejich odvěký nepřítel byl ochotný hnout pro Sana prstem z jiného důvodu, než aby mu podřízl krk. A ještě znepokojenější tím, že se Sano znovu zapletl s Janagisawou. To nepochybně povede k dalším potížím. Vycítila však, co Sana ve skutečnosti vedlo k tomu, že si vymohl vyšetřování tohohle zločinu. „Jen mi neříkej, že podezřelým je Ienobu. Ty si nejspíš myslíš, že za útokem na šóguna stojí on, že ano?“ „Měl nejlepší motiv,“ bránil se Sano. „Pokud šógun zemře, nastoupí po něm on.“ V Reiko znovu vzplála zlost. „Využiješ vyšetřování k tomu, abys začal novou bitvu s pánem Ienobuem! Nedokážu tomu uvěřit!“ Zavrtěla hlavou, když pomyslela na Sanovu degradaci, důsledky pro děti a neustálou hrůzu, že jestli se pán Ienobu začne mstít, bude to znamenat smrt pro celou rodinu. „Je to má nová šance dokázat, že se Ienobu provinil zradou, a zničit ho,“ hájil se Sano. „Je to jediný způsob, jak nás ochránit.“ „A pokud se ti to nepovede?“ Sano na ni vyčítavě pohlédl. „Ty mi nevěříš?“ „Ani po čtyřech letech jsi nedokázal Ienobua usvědčit z vraždy šógunovy dcery a Jošisata. Proč si myslíš, že se ti to podaří tentokrát?“ Sano si ji zkoumavě prohlížel, jako by byla záhadnou cizí osobou. „Bývaly doby, kdy bys po téhle příležitosti skočila bez ohledu na riziko.“ Reiko se od něho odvrátila, aby uhnula před nevyřčenou otázkou: Proč ses tak změnila? Odpověď by příliš bolela. Část jejího ducha zemřela s dítětem. Ta část, v níž tkvěla její odvaha, touha po dobrodružství a nezdolná víra, že přemůže i silnější protivníky. Stala se z ní malá, vyděšená, bezmocná bytost, jež viděla pohromu na každém rohu. Sanovi se její nové já nelíbilo a nelíbilo se ani jí samé. Reiko si sotva vzpomínala, jaká kdysi bývala
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256327
Laura Joh Rowlandová a s jakým nadšením by dřív přivítala vyhlídku na nové pátrání po boku svého muže. Jen těžko se teď dokázala rozpomenout, jak se kdysi milovali. Byla vystrašená, protože se ztratili jeden druhému a ztratila i svoje dítě. Nechtěla to tak, ale nevěděla, jak to změnit, a nezasluhovala si být znovu šťastná. Smrt svého děťátka zavinila sama, nebyl to Sano ani pán Ienobu. Byla to ona, kdo se přepínal, takže její tělo nebylo schopné dítě donosit, ale nedokázala snést ani pomyšlení na to, natož aby o tom mohla se Sanem hovořit. Místo toho tišila svoji bolest hněvem. „A jak jde pátrání?“ hodila Reiko po Sanovi vyzývavě. „Máme zbraň a možného svědka.“ Sano, ve zřejmé snaze vylíčit záležitosti v příznivém světla, jí vypověděl všechno o vějíři s kosatci i chlapci, který spal se šógunem. „Krvavé stopy vedly ze šógunovy ložnice do Velkého vnitřku.“ Reiko vzdor sobě samé projevila jiskřičku zájmu. „Podezřelé jsou tedy ženy?“ „Až dosud ano.“ Jak byl Sano soustředěný na to, aby ji přesvědčil, že vyšetřování zdárně pokračuje, nevšiml si hned jejího zájmu. „Dvě ženy nemají žádné alibi,“ objasnil a pověděl jí o paní Čizuru a Tomoe. To byl okamžik, ve kterém Reiko zabrala. Její síla v detektivní práci tkvěla v tom, že mohla chodit do míst, kam byl mužům odepřen přístup, nebo která by unikla jejich pozornosti. Tato její schopnost byla k vyšetřování tohoto zločinu nanejvýš výhodná a potřebná. Reiko cítila, jak se její duch probouzí. Strach ho ale dusil jako noha udupávající oheň. „Pak je tu ještě šógunova choť,“ pokračoval Sano. „Tu jsem ale ještě nevyslechl, prý se zhroutila.“ Paní Nobuko, jejich stará nepřítelkyně, opět v dějišti dalšího zločinu. Sano tu nebyl jediný se samurajskou krví, kdo toužil po pomstě. V tom, že Reiko přišla o dítě, sehrála nemalou roli právě paní Nobuko. Zmínka o téhle ženě vrátila bolest onoho strašlivého dne. Reiko se otřásla. Nový případ, do něhož byla zapletena paní Nobuko, mohl vest jen k dalším potížím, a Reiko rázem měla odpověď, které se Sano tak vyhýbal.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256327