Laura Joh Rowlandová Kdybys toho tenkrát nechal, nebyli bychom teď tam, kde jsme. Ale ještě není pozdě. Ještě je čas to změnit.“ Sano viděl, jak se propast mezi nimi rozšiřuje. Zoufale si přál, aby všechno bylo takové jako dřív, aby společně čelili nebezpečí. Miloval Reiko a toužil jí to připomenout, ale zřejmě už ho tolik nenávidí, že kdyby to udělal, vysmála by se mu. Najdou ještě někdy cestu zpátky k sobě? Nyní se to zdálo nemožné. V sousedním pokoji plakaly děti a Midori je nervózním hlasem konejšila. Reiko se trhaně nadechla ve snaze uklidnit se alespoň kvůli nim. „Detektiv Marume povídal, že šóguna někdo pobodal,“ řekla, jako by se domnívala, že neutrální téma bude bezpečnější. „Vysvětlíš mi, co se vlastně stalo?“ Bylo to asi tak bezpečné jako sekera napřažená nad jeho hlavou, ale Sano už před ní nesmí nic tajit. „Šógunova zranění jsou vážná. Lékař tvrdí, že je příliš brzy na to, aby si mohl být jistý, že to přežije.“ Reiko se oběma rukama chytla za srdce a v očích se jí zračil děs. „Milosrdní bohové,“ vydechla. „Mám ale také dobrou zprávu,“ dodal rychle Sano. Odkládal nevyhnutelné a mezitím krotil své emoce. Hrozilo, že se jejich hádka přesune na riskantnější půdu, a dokud se nedokáže dokonale ovládat, riskuje, že řekne nebo udělá něco nenapravitelného. „Šógun mě přijal zpátky ke dvoru. I Masahira. Stal jsem se znovu hlavním vyšetřovatelem a Masahiro je mým asistentem.“ Reiko ožila, ale vzápětí se podezřívavě zamračila. „Ale proč… jak…?“ Sano se připravil na dopad sekery a odpověděl: „Musím ten útok vyšetřit.“ Reiko vycítila, co se skutečně stalo. „Chceš říct, že ses toho ujal dobrovolně?“ „Ano,“ přiznal Sano. Pokusila se na to nahlížet ze Sanova pohledu, místo aby se rozzlobila, že se vrhl přímo doprostřed dalšího nebezpečného případu. Je zkušený detektiv, a tak je jeho povinností zjistit, kdo šóguna málem zavraždil. Nemohla si ale pomoci, aby si nepomyslela: Nikdy se nepoučí! Jeho rozpačité chování jí však napovědělo, že jí ještě neprozradil úplně všechno.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256327