vlcice-DEF.NEW.5.9.:lustig
9/5/17
10:58 AM
Stránka 96
systém šifer po roce 1990. Celý ten čas jsem s každou informací musela jezdit. Pak vybuchla válka v Jugoslávii, a protože jsme ztratili kontakt s velvyslanectvím v Srbsku, v Bělehradě, musela jsem jet s naloženým autem přes Maďarsko až do Bělehradu, aby se znovu navázal kontakt. Potřebovali jsme se dovědět, co se tam vlastně děje. Podobně jsem působila i jako spojka na Slovinsko, do Lublaně. A pak jsem zase s důležitými zprávami musela jet do Prahy. Takové věci se vyřizovaly pouze ústně. V sedm už jsem stepovala před kanceláří Čalfy, o hodinu později před Dienstbierovou kanceláří a v devět před Havlovou. Ale o všem, co se ve Vídni dělo, ještě hovořit nemohu. Díky této blízkosti s Havlem jsem pochopila, že člověk, který chce nastartovat tak velkou změnu, musí být osobností, která nám později v normálnějších časech připadá trošku „stur“, tvrdohlavá. To znamená, než on opustil nějakou svou ideu, o které jsem si myslela, že není dobrá nebo že se pro tenhle okamžik nehodí, musela jsem mít velice dobré argumenty, aby na mě dal, a i přesto se k tomu tématu několikrát vrátil. Tihle lidé, kteří byli kvůli svému přesvědčení vězněni, byli tak zatvrzelí, že i v normálních časech jim dělalo potíže svůj názor opustit. A i když jsme se nakonec na něčem domluvili, druhý den se k tématu vrátil a říkal: a co kdybychom přece atd. Měla jsem ho velmi ráda a nikdy nezapomenu na to, jak zpočátku neměl rád kravaty a oblek. I moje dcery ho milovaly. Jednou je vzal do svého auta s řidičem a ony si to užívaly, když se zapnuly modré majáky a auto všechny předjíždělo. Já jsem jela za nimi s mým řidičem a strachem jsem měla srdce v krku. Pak nechal zastavit za Salcburkem a za prvním stromem se převlékl do džíns. Takového Václava Havla jsem taky zažil: nejraději měl pomalovaná trička… Ale pojďme dál…
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256281