4 | Vhled do pomíjivosti (Osm strastí) „Mockrát děkuji, je od tebe hezké, že jsi mě sem pozval,“ řekl jsem. „Ale není to správné. Jestliže jsi s tím skutečně skoncoval, pak to znamená, že jednou provždy!“ „Dobrá, dobrá. Slibuji, že už to nikdy neudělám,“ řekl. V armádě byl vždy poslušný, a dokonce se stal kapitánem ve stejné době jako já. Hodně jsme spolupracovali a já jsem viděl, že vše vykonává správně a pečlivě. Kapsářství však bylo jeho starým návykem a snaha zbavit se tohoto zlozvyku stála Songa velké úsilí. Podněty jsou totiž velmi silné a samotné mentální rozhodnutí ke změně karmy nestačí. Je třeba provádět také nějaký druh meditačního cvičení. Jednoho dne jsme se vydali se Songem na výlet do hor Sorak, krásných a známých korejských hor. Bylo nádherné počasí. Když jsme dorazili, bylo již autobusové nádraží plné lidí. Čekali v dlouhých frontách. Stáli jsme za jedním starším pánem, když tu náhle vklouzla ruka mého přítele do kapsy toho pána a vytáhla z ní peněženku. Proběhlo to tak rychle, že si toho nikdo nestačil všimnout. Ani ten muž, co stál před námi. Já jsem však byl těsně za Songem a všechno jsem viděl. Udeřil jsem na něj: „Co jsi to udělal?“ On sám byl také velmi překvapený. „To je ten můj starej zatracenej zvyk. Nic s ním nenadělám. Stalo se to prostě samo od sebe.“ Velice svého skutku litoval. Tu peněženku vůbec vzít nechtěl, netoužil po tom, aby se stal znovu kapesním zlodějem a připravoval lidi o peníze. Jakmile však uviděl peněženku, jeho ruka se po ní automaticky natáhla a vzala ji. Tak se projevil jeho silný návyk, jeho karma, která byla v tomto ohledu tak silná, že se podobné věci děly samy od sebe, ať se mu to líbilo, nebo ne. Řekl jsem mu: „Musíš ty peníze vrátit!“ „Ovšem, ovšem.“ Poklepal muži stojícímu před ním na rameno: „Promiňte, pane, není tohle vaše peněženka? Ležela na zemi.“ 69
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256273