4 | Vhled do pomíjivosti (Osm strastí) „Mockrát děkuji, je od tebe hezké, že jsi mě sem pozval,“ řekl jsem. „Ale není to správné. Jestliže jsi s tím skutečně skoncoval, pak to znamená, že jednou provždy!“ „Dobrá, dobrá. Slibuji, že už to nikdy neudělám,“ řekl. V armádě byl vždy poslušný, a dokonce se stal kapitánem ve stejné době jako já. Hodně jsme spolupracovali a já jsem viděl, že vše vykonává správně a pečlivě. Kapsářství však bylo jeho starým návykem a snaha zbavit se tohoto zlozvyku stála Songa velké úsilí. Podněty jsou totiž velmi silné a samotné mentální rozhodnutí ke změně karmy nestačí. Je třeba provádět také nějaký druh meditačního cvičení. Jednoho dne jsme se vydali se Songem na výlet do hor Sorak, krásných a známých korejských hor. Bylo nádherné počasí. Když jsme dorazili, bylo již autobusové nádraží plné lidí. Čekali v dlouhých frontách. Stáli jsme za jedním starším pánem, když tu náhle vklouzla ruka mého přítele do kapsy toho pána a vytáhla z ní peněženku. Proběhlo to tak rychle, že si toho nikdo nestačil všimnout. Ani ten muž, co stál před námi. Já jsem však byl těsně za Songem a všechno jsem viděl. Udeřil jsem na něj: „Co jsi to udělal?“ On sám byl také velmi překvapený. „To je ten můj starej zatracenej zvyk. Nic s ním nenadělám. Stalo se to prostě samo od sebe.“ Velice svého skutku litoval. Tu peněženku vůbec vzít nechtěl, netoužil po tom, aby se stal znovu kapesním zlodějem a připravoval lidi o peníze. Jakmile však uviděl peněženku, jeho ruka se po ní automaticky natáhla a vzala ji. Tak se projevil jeho silný návyk, jeho karma, která byla v tomto ohledu tak silná, že se podobné věci děly samy od sebe, ať se mu to líbilo, nebo ne. Řekl jsem mu: „Musíš ty peníze vrátit!“ „Ovšem, ovšem.“ Poklepal muži stojícímu před ním na rameno: „Promiňte, pane, není tohle vaše peněženka? Ležela na zemi.“ 69
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256273
Zenový kompas Ten starý muž se otočil a uviděl v Songově ruce svou peněženku. „Páni, moje peníze! Mockrát vám děkuji! Zrovna jedu na trh koupit krávu. Kdybych ty peníze ztratil, neměl bych ji čím zaplatit. Srdečně vám děkuji.“ Vytáhl z peněženky nějaké peníze a chtěl je dát Songovi za odměnu. Song skromně odvětil: „Ne, ne. To nemohu přijmout.“ Starý pán však trval na svém: „Vezměte si to, prosím. Chci se vám odvděčit za vaši čestnost.“ „Ne, ne, ne…“ Dloubnul jsem nenápadně do Songa: „Bude dobré, když ty peníze přijmeš. V tuto chvíli je to správné jednání.“ A tak si Song od starého pána peníze vzal. Oba byli velmi spokojeni. Na příkladu mého přítele Songa lze vidět, že některé podněty jsou velmi silné. Jeho vědomí plné myšlení si přiznalo, že okrádat lidi o peníze je špatné, že podněty, které k tomu vedou, nejsou správné. Ale i když se zlodějstvím skoncoval, stejně se občas objevil nějaký podnět, kterému v mžiku podlehl. Jestliže nějaký čin mnohokrát opakujeme, stává se právě takovým podnětem, karmou. Je to samovolné jednání naší zvykové mysli. Nejsme-li ovšem schopni tento podnět ovládnout, stává se, že je v nesouladu s tím, co naše vědomí považuje za správné nebo nesprávné chování. To pak způsobuje utrpení nám i ostatním. Je to jen další způsob utrpení, které vzniká z nerovnováhy pěti skandh, tedy v případě, že je nějaká skandha příliš silná anebo když nemůže správně spolupůsobit s ostatními skandhami. Poslední skandhou je vědomí. Buddhismus učí, že to, co nazýváme vědomím, se ve skutečnosti skládá z devíti oddělených vědomí. Až budeme mluvit o mahájánovém buddhismu, zmíníme se o tom podrobněji. Když se narodíme, máme šestero základních vědomí: vidění, slyšení, cítění, vnímání chutí, hmatem a myšlení. 70
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256273
4 | Vhled do pomíjivosti (Osm strastí) Přibližně ve dvou letech se u dítěte objeví velmi jednoduchý druh rozlišování. Dítě si pamatuje všechny dojmy, kterých se mu dostalo skrze jeho šestero vědomí – některé byly příjemné a jiné nepříjemné. Objeví se sedmé vědomí: mysl libosti a nelibosti. Často jej také nazýváme rozlišujícím vědomím, neboť je to mysl, která rozlišuje toto od tamtoho, dobré od špatného, horní od dolního. „Tohle mám rád a tamto rád nemám.“ „Neeee!“ Možná že v amerických dětech se rozvíjí silné rozdělující vědomí, které zná pouze odpověď „Ne.“ „Tohle bys měl udělat.“ „Neee!“ „Pojď sem, prosím tě.“ „Neee!“ Tomu se naučí americké děti velmi brzy. Rozumějí jenom jednomu: „Ne, to nemám rád.“ Tak vypadá sedmé vědomí, mysl libosti a nelibosti. Mysl, jež si pamatuje všechny naše činy a zkušenosti, je osmým vědomím. Říká se jí vědomí-skladiště, protože ukládá vše, co jsme kdy udělali, o čem jsme přemýšleli, co jsme zažili. Toto vědomí známe jako paměť; nejsou v něm uloženy jen skutky ze současného života, ale i všechno naše jednání zaznamenané od počátku věků. Toto vědomí je jako velmi přesný počítač, který zapisuje vše, co jsme kdy udělali, viděli, slyšeli, cítili čichem, ochutnali, čeho jsme se dotýkali, co jsme si kdy pomysleli v tomto i ve všech minulých životech. To, že se nám v noci zdají sny, je projevem našeho osmého vědomí. Lze také říci, že šesté vědomí je naším volním vědomím, zatímco sedmé vědomí je emočním vědomím, neboť rozděluje a vytváří libost a nelibost. Osmé vědomí pak je naším intelektuálním vědomím. A poslední vědomí, o kterém buddhismus učí, je deváté – buddhovské či dharmové vědomí. Jinými slovy dharmakája, naše pravé Já, původní přirozenost, pravá nebo také buddhovská přirozenost. Pro jeho vyjádření existuje mnoho jmen, původně však nemá ani jméno ani formu. 71
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256273