m a ry h i g g i n s c l a r k
•
p ř e d e m n o u s e n e s c h ová š
„Aline, dnešní večer byl opravdu báječný. Něco mě ponouká, abych ti pověděl, jaká byla Kerry úžasná dívka, ale nechci se pouštět do něčeho, co by ti mohlo působit bolest.“ „Ne, to je v pořádku. Já jsem Kerry viděla očima starší sestry. Kdybych to měla prožít znovu, tak bych netrávila tolik času mimo domov, jak jsem to udělala během posledních tří let. Jaké to bylo, dělat jí trenéra?“ „Byla opravdu vynikající. Ne že by platila za nejlepší hráčku v týmu, ale hrála velmi dobře, a navíc měla přirozený vůdčí talent. Když byla na hřišti ona, pokaždé vytáhla spoluhráčky k lepšímu výkonu – větší pochvalu už neznám.“ Když později večer řídila Aline auto cestou domů, říkala si, že se jí večeře opravdu líbila. Ze Scotta se vyklubal příjemný muž a skvělý společník.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256142
27 P
itvou se zjistilo, že Kerry okamžitě usmrtil mohutný úder do zátylku. V plicích se nenašla téměř žádná voda, to znamená, že po úderu už nedýchala. V její krvi se našlo 0,6 promile alkoholu, což u osoby její hmotnosti odpovídalo dvěma nebo třem drinkům. Nebyly na ní patrny žádné stopy sexuálního násilí. Analýza golfové hole, kterou provedla státní laboratoř, jenom potvrdila, že se jednalo o zbraň, kterou byla Kerry usmrcena. Vlasy nalezené na hlavici putteru odpovídaly vzorku Kerryiných vlasů. Kapičky krve na holi obsahovaly Kerryinu DNA. Z gumové rukojeti hole bylo prakticky nemožné sejmout upotřebitelné otisky prstů, ale na shaftu se nalezlo pět identifikovatelných otisků, které bylo možné srovnat s jinými vzorky. Mike se pustil do identifikace otisků a nejprve zašel za Stevem a Fran Dowlingovými. Tušil, že půjde o obtížné setkání, a nemýlil se. Znovu navštívil Dowlingův dům ve tři čtvrtě na sedm odpoledne, kdy by měl být Steve doma. Když vysvětlil, z jakého důvodu přišel, začala Fran téměř hystericky křičet: „Chcete mi říct, že tu golfovou hůl někdo použil, aby zabil mou holčičku?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256142
m a ry h i g g i n s c l a r k
•
p ř e d e m n o u s e n e s c h ová š
„Fran, detektiv Wilson přece řekl, že potřebuje identifikovat otisky, které se na holi našly. Je jasné, že chce získat naše otisky, aby je mohl vyloučit.“ „Otisky by vám mohli vzít třeba na policejní stanici v Saddle Riveru,“ řekl Mike. „Oni je pak předají kanceláři prokurátora.“ „Zajedeme tam zítra ráno,“ ujistil ho Steve. Aline objala matku kolem ramen. „Mami, všem nám přece záleží na tom, aby ten, kdo to Kerry udělal, za to taky zaplatil.“ Fran opakovala, co už tvrdila předtím: „Udělal to Alan Crowley.“ Otočila se k Wilsonovi. „A jeho otisky už máte?“ „Jistě, ale musíme počkat, až budou podklady k daktyloskopické analýze kompletní.“ Aline ho znovu doprovodila ke dveřím. „Mikeu, já musím pořád dokola myslet na tu textovku, kterou mi Kerry poslala v den, kdy probíhal ten večírek. Kerry měla sklon všechno poněkud dramatizovat, a to musím přiznat, i když jsem ji měla opravdu moc ráda. Ať šlo o hádku s přítelem nebo neshodu s učitelem, vždycky rovnou vyhrkla, co si myslela. V té esemesce, kterou mi poslala, se zmiňovala o něčem velice důležitém, ale nenapsala, oč jde. Ale tohle Kerry obvykle nemívala ve zvyku.“ „Aline, vím, jak je to pro vás teď těžké,“ řekl Mike. „A přitom vidím, že pro své rodiče představujete velkou oporu.“ Když mu otevírala dveře, otřel se rukou o její. „Aline, slibuji vám i vašim rodičům, že toho, kdo to Kerry udělal, najdeme, a pak se hodně dlouho nedočká svobody.“ „Snad se nám za tu dobu podaří znovu sebrat a vést normální život,“ vzdychla Aline, ale neznělo to příliš přesvědčeně. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256142