„Hele, nejsi nějaký rychlý?“ „Jen návrh,“ směje se. „Bez dětí by to byla určitě nuda.“ „Máš rád děti?“ „Rád? Já je miluju. Samozřejmě to nesmí být žádní rozmazlení haranti. A ten kluk, co byl u vás, ten je prima. Doufám, že ho zase brzy potkám.“ Polknu. Kdyby věděl, co neví. Nedokážu odhadnout, jak by se tvářil. Ono je sice hezké mluvit o prima klukovi, když neví, že je můj. Na to ani nevím, co odpovědět, tak raději mlčím. „Co vlastně děláš ty? Ať nemluvíme jenom o mně.“ „Já pracuju jako překladatelka pro jednu firmu v Brně.“ „Takže dojíždíš?“ „Ne, většinou to vše dělám doma.“ „To máš dobrý, ne?“ „Nemůžu si stěžovat. Navíc teď budou otevírat pobočku tady v Hradišti, tak nebudu muset jezdit do Brna.“ „Určitě dobrá výhoda.“ „Sice cest moc nemívám, většinou to zvládneme vyřešit telefonicky nebo přes emaily.“ Podívám se na hodinky, všimne si mého pohledu. „Už půjdeš?“ „Měla bych.“ I když se mi nechce, ale za chvíli bude večer a já mám dělat ještě jeden překlad. „Uvidíme se?“ „Záleží na tobě, já tě ráda uvidím.“ Políbí mě, dlouze, vášnivě. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256136