Ale jak už je Pavlík dneska v ráži, tak sotva dopijou víno a dorazí provensálské baklažány a nastoupí spolu do výtahu, překvapí Sylvu tím, že zmáčkne knoflík šestého poschodí. Čekala totiž, že ji zas vyprovodí do přízemí (bar je v prvním poschodí) a před hotelem jí přivolá taxíka. To není omyl, jedeš se podívat na mou sbírku motýlů. Sylva neprotestuje. Nezná floskuli „podívat se na sbírku motýlů“, protože v Institutu I. P. Pavlova nenašla tahle floskule uplatnění: nebylo tam totiž žen, a pokud nějací gayové, tak ti si navzájem neukazují motýly. Takže čekala, že ten americký turista opravdu sbírá motýly a teď je uvidí napíchané pod sklem. Však zmýlila se a potom už bylo pozdě. Ale při tom, co se pak dělo, zafungovaly endorfiny, a proto neshledávala důvod se tomu bránit. Pavlíka pak sice nepřekvapilo, že je i tam zrzavá, ale přece jenom ho zaskočilo, že to vcelku vyzerá jako takový rozkošný zrzavý květ. A pak taky, že je panna. A ještě něco. Poprvé v životě měl pocit, že zažil něco opravdu výjimečného, naprosto s ničím nesrovnatelného. Ze spousty žen, jichž si dosud užil, stála zatím za zapamatování pouze ta poštovní lvice a potom ještě ta děvka z Konstatinových Lázní. Jenže tady se setkal s něčím, čemu se měl možná raději vyhnout. Ne, jinak: čemu se nemohl vyhnout.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256104