JENNY BLACKHURST
„Haló,“ Pammy se ke mně nakloní a dotkne se mojí ruky, „děje se něco? S tebou a Danem je všechno v pořádku, ne?“ „Ano, všechno v pořádku,“ cítím, jak začínám nabírat. Za tracené hormony. Takhle přecitlivělá jsem nikdy předtím neby la. „To jenom, že...,“ povzdechnu si. Po tom, co mi moje nejlepší kamarádka právě svěřila, je tohle ta poslední věc, kterou bych jí teď chtěla vypravovat, ale někomu to říct musím. Mám pocit, jako kdyby se ta slova přímo uvnitř mě nafukovala do tak ob ludných rozměrů, že pokud je okamžitě nevyplivnu, udusí mě. „Jsem těhotná,“ oznámím. Pammy hvízdne. „Do háje,“ řekne. „A jak ti je?“ Její slova jako kdyby otevřela stavidla slz, které v sobě dusím od chvíle, co jsem si ráno udělala test. Jak jsem jen mohla být tak hloupá? Úzkostlivě jsem si každý večer brala svoji tabletku, ale před pár týdny jsem chytla nějakou střevní chřipku a ne mohla jsem přece Dana jen tak požádat, aby v těch několika dnech, které následovaly, použil kondom. Vždyť jak by to vypa dalo, když si myslí, že se pokoušíme o dítě? „Hrozně,“ zašeptám. „Opravdu hrozně.“ Pammy mě obejme a já jí vzlykám na rameni. Když už jsem z pláče celá ochraptělá, sednu si zpátky na židli a utřu si oči do rukávu. „Moc mě to mrzí,“ řeknu, když Pammy vstane, aby znovu zapnula konvici. „Po tom, co jsi mi takhle otevřeně řekla, jak ty a Richard toužíte po dětech, přijdu já a fňukám, že jsem se nechala zbouchnout. Po všech těch letech. Je mi jasné, že si teď přeješ, abych se bývala vůbec nevracela.“ „Nebuď pitomá.“ Zalije čaj a podá mi hrnek. „Bez kofeinu,“ řekne. „Dva cukry. Všichni máme svoje problémy. A ty moje nijak nepomůžou zmenšit ty tvoje. Už jsi přemýšlela o tom, co uděláš?“ „Zjistila jsem to teprve dnes ráno. Bude to nanejvýš něko lik týdnů. Pořád mi bylo trochu nanic, dělalo se mi špatně bez 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256098