JENNY BLACKHURST
„Haló,“ Pammy se ke mně nakloní a dotkne se mojí ruky, „děje se něco? S tebou a Danem je všechno v pořádku, ne?“ „Ano, všechno v pořádku,“ cítím, jak začínám nabírat. Za tracené hormony. Takhle přecitlivělá jsem nikdy předtím neby la. „To jenom, že...,“ povzdechnu si. Po tom, co mi moje nejlepší kamarádka právě svěřila, je tohle ta poslední věc, kterou bych jí teď chtěla vypravovat, ale někomu to říct musím. Mám pocit, jako kdyby se ta slova přímo uvnitř mě nafukovala do tak ob ludných rozměrů, že pokud je okamžitě nevyplivnu, udusí mě. „Jsem těhotná,“ oznámím. Pammy hvízdne. „Do háje,“ řekne. „A jak ti je?“ Její slova jako kdyby otevřela stavidla slz, které v sobě dusím od chvíle, co jsem si ráno udělala test. Jak jsem jen mohla být tak hloupá? Úzkostlivě jsem si každý večer brala svoji tabletku, ale před pár týdny jsem chytla nějakou střevní chřipku a ne mohla jsem přece Dana jen tak požádat, aby v těch několika dnech, které následovaly, použil kondom. Vždyť jak by to vypa dalo, když si myslí, že se pokoušíme o dítě? „Hrozně,“ zašeptám. „Opravdu hrozně.“ Pammy mě obejme a já jí vzlykám na rameni. Když už jsem z pláče celá ochraptělá, sednu si zpátky na židli a utřu si oči do rukávu. „Moc mě to mrzí,“ řeknu, když Pammy vstane, aby znovu zapnula konvici. „Po tom, co jsi mi takhle otevřeně řekla, jak ty a Richard toužíte po dětech, přijdu já a fňukám, že jsem se nechala zbouchnout. Po všech těch letech. Je mi jasné, že si teď přeješ, abych se bývala vůbec nevracela.“ „Nebuď pitomá.“ Zalije čaj a podá mi hrnek. „Bez kofeinu,“ řekne. „Dva cukry. Všichni máme svoje problémy. A ty moje nijak nepomůžou zmenšit ty tvoje. Už jsi přemýšlela o tom, co uděláš?“ „Zjistila jsem to teprve dnes ráno. Bude to nanejvýš něko lik týdnů. Pořád mi bylo trochu nanic, dělalo se mi špatně bez 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256098
PODIVNÁ HOLKA důvodu. Připisovala jsem to jen stresu z návratu sem. A cestou jsme ve městě skoro nabourali...“ Mávnu rukou, když se Pammy zatváří vylekaně. „Nakonec to nic nebylo, ale když se mi dělalo na omdlení, myslela jsem, že je to ze šoku. Až před pár dny jsem si uvědomila, že jsem to nedostala. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem sebrala odvahu udělat si test.“ Pammy položí svou ruku na moji a já se nechám uklidňovat její vřelou blízkostí. Ještě že je tady, abych s ní mohla promluvit. Od samého rána jsem měla pocit, že se snad zblázním, pocho dovala jsem po domě, zatímco Dan ťukal nahoře do svého po čítače, aniž by cokoliv tušil o té obrovské životní události, která se právě odehrává o patro níž. Ani si nejsem jistá, jestli vůbec ví, co je za den, když je takhle ponořený do psaní prvního ruko pisu nového románu – zněl dost překvapeně, když jsem na něj zavolala, že jdu na návštěvu za Pammy, až jsem měla dojem, že si myslel, že už jsem dávno odešla do práce. „Mám pocit, že je to asi hloupá otázka, ale řekla jsi to Danovi?“ Zasměju se. „Máš pravdu, to je hloupá otázka. Kdybych to řekla Danovi, ani bys mě pro všechnu tu bublinkovou fólii ne viděla.“ Loknu si čaje a protáhnu obličej. „Ale vážně, opravdu takhle chutná čaj bez kofeinu? To si ani nemůžeš dát pořádný čaj, když jsi těhotná? To hrozné dítě je staré sotva deset týdnů a už se kvůli němu musím obětovat.“ „A máš z toho dobrý pocit?“ „Ne,“ odpovím pevně. „Nemám z toho dobrý pocit. Mám tu jednu informaci, na kterou můj manžel čeká už víc než rok – in formaci, která by z lásky mého života udělala toho nejšťastnější ho chlapa pod sluncem. A můj pocit je, že bych si radši vypíchla oko, než abych mu to řekla.“ „Přece si to malé nemůžeš nechat vzít? Zlomilo by mu to srdce.“ „Nikdy by se to nedozvěděl,“ odpovím tiše. „Když se roz hodnu, že to těhotenství nenechám pokračovat, Dan se v první 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256098
JENNY BLACKHURST
řadě nesmí nikdy dozvědět, že jsem vůbec byla těhotná. Zničilo by ho to a myslím si, že by to zničilo i naše manželství.“ Připa dám si tak strašně, když jí tohle říkám, takhle bez obalu probí rám možnost potratu, když ona sama tak moc touží po dítěti. Ale nikoho jiného nemám. Zní to strašně sobecky a také jsem přesvědčená, že to sobecké je. „A pokud mu neřekneš pravdu a půjdeš na potrat, dokážeš žít dál s něčím takovým? Nezničilo by vaše manželství takové hle tajemství?“ Povzdechnu si. „Já nevím. A co kdybych měla dítě, které ani nechci, jen abych potěšila svého manžela? Nezničí manželství spíš něco takového? Vypadá to, že ať už si vyberu jakoukoliv možnost, bude to špatně. Ale když zvolím tajemství, alespoň to ještě navíc nezničí život dítěti.“ „A to je právě tvůj věčný problém, Im, tyhle tvoje oba vy z toho, že nebudeš dokonalá máma. Nikdo není dokonalá máma. Každý dělá chyby, ztrácí trpělivost, říká věci, které tak nemyslí, a úplně neúmyslně svoje děti nějak narušuje. Co kdyby se všichni najednou rozhodli, že jediná cesta, jak z toho ven, je prostě děti nemít? Lidstvo by vymřelo, ani bys nemrkla.“ „Jenže většina lidí nemá genetickou predispozici svoje po tomstvo opravdu narušit,“ namítnu. „Většina lidí nemá...“ „Bla bla bla příšerné dětství, bla bla bla matku, která ho zane dbávala, bla bla bla špatné geny.“ Pammy vypadá, jako kdyby se sama měla co nevidět rozbrečet. „Fakt ale je, že ty nejsi tvoje matka. Ty se rozhoduješ sama za sebe, a když se rozhodneš, že budeš svo je dítě milovat a uděláš pro něj to nejlepší, co dokážeš, pak pro něj budeš dost dobrá máma. A to je to, o co se každý může pokusit, čím každý může být. Ne být perfektní rodič, jen prostě... dost dobrý.“ „Vždyť to nemůžeš vědět,“ odseknu a okamžitě si připadám hrozně. Ale ona opravdu netuší, jaká máma bych já mohla být. Jaké nebezpečí bych mohla představovat. Protože poslední dítě, se kterým jsem selhala, je po smrti. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256098