skleněné haly roste živý bambusový les. Je zavřeno a Diplomatův krok rázně a bez skrupulí projde kolem ozbrojených stráží. Má otevřeno. To je Čína. Diplomat se podrbe na hlavě. Na příkaz prezidenta, ministerstva zahraničí, velvyslance musí od těla českého velvyslanectví a těl všech oficiálních delegací držet nepřevychovatelné Čechy a nepřevychovatelné Číňany. Hovory v Číně probíhají v oboustranné atmosféře družby a přátelství a disidenti jsou přece mimo realitu. Diplomat má problém. Musí si definovat, co znamená slovo nepřevychovatelný. Sepsat si seznam jmen. Velvyslancova píseň zpívá a nápěv varovně dotírá do levého ucha: sekáme topůrka, sekáme topůrka, vzor není daleko, vzor není daleko. Havel prosakuje do čínské společnosti jako jed; čínští disi denti si jméno vztyčili jako prapor, zalézají s českým havířem do podzemí. Velvyslanec čeká na seznam a záleží mu na tom, aby dal veřejně najevo, že proti nikomu nic nemá a s nikým se nechce rozkmotřit. Ke každému se chová s okázalou laskavostí. Lidé si musejí uvědomit, jak je šlechetný, dobromyslný, velkorysý; to jim hne žlučí. Leží v krásných červených teplácích s vyboulenými koleny v pravé poledne před televizní obrazovkou. Sleduje oblíbený německý televizní seriál, jak si navykl v předchozí štaci. Upíjí čtvrté pivo. Uděluje Diplomatovi rozkazy. Diplomat stojí v pozoru a nezaclání televizní obrazovku. Kdo má jako on tu smůlu, že musí mužům s politickou autoritou naslouchat, zakusí, jak ze svých posluchačů vyrábějí méně cenné lidi a jak se bojí jakékoli myšlenky kromě svých klišé a sebeklamů. „Především držte na uzdě nepřevychovatelného Přítele. Zneklidňuje. Chci mít klid.“ „Provedu.“ „A teď do toho ještě ta Spisovatelka. Večírek uspořádáme. A pak ji nespustíte z očí. Nepotřebujeme další blechu v kožichu tygra.“ „Rozumím.“
98
radka denemarková
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256094