98
P h i l i ppa G r e g o ry
•
T řI k r á l ovn y
jící moje věci, dosáhnou délky několika mil. Dvořané uvidí nádherné šperky, které mi Jakub věnoval, a budou obdivovat moje róby. „A také jste dědila,“ poznamená můj muž. „Já?“ „Ano. Nevím přesně co, ale váš otec zemřel nesmírně bohatý. Bude to dostatečná suma.“ „Budu ji mít celou pro sebe?“ užasnu. „Nemusím se s vámi dělit?“ Skloní hlavu. „Smíte si ji celou nechat, moje malá hamižnice. Všechno bude jenom vaše.“ Do očí se mi zase hrnou slzy. „Bude to útěcha v mé ztrátě. Velké ztrátě.“ „Ach, a tomu byste nikdy nevěřila,“ řekne můj muž a něžně mi hřbetem ruky stírá slzy z očí. „První, co váš bratr udělal, bylo, že potrestal otcovy rádce, kteří uvrhli na poddané přemrštěné daně.“ „Skutečně?“ Daně mě nezajímají. „Za druhé oznámil sňatek s ovdovělou princeznou. Konečně se ožení s Kateřinou Aragonskou. Sedm let čekala u jeho dveří, ale teď se dočká během několika dní. Nejspíš jsou už dávno svoji. Cesty jsou tak špatné, že je tenhle dopis starý několik dní.“ Cítím něco jako hrozbu. „Ne. Určitě ne. S ní se neoženil. Musel jste to špatně pochopit. Ukažte mi ten list.“ Podá mi ho. Je to formální přípis od herolda. Stručné oznámení otcovy smrti střídá prohlášení o Jindřichově nástupnictví. Dívám se na jeho titul, jako bych tomu stále nemohla uvěřit. Následuje sdělení, že se Jindřich ožení s ovdovělou princeznou. Stojí to tu černé na bílém, vyvedené krasopisem. Na spodku listu visí pečeti, takže o pravosti není pochyb. „Bude královnou Anglie,“ prohlásím. V tu chvíli mě opustí veškeré sympatie, které jsem k ní chovala. Už mě nedojímají její osamělé roky u dvora, kdy ji všichni ignorovali
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255894