V našem ovzduší nejsou ale jen toxiny ze spalování, i když tvoří velkou část. Potřebujeme energii, a proto spalujeme uhlí, naftu a benzin v autech, odpadky ve spalovnách… Ve vzduchu se tak nachází prach, smog, radioaktivní a chemické látky, těžké kovy… Jsou oblasti, kde je koncentrace těchto toxinů velmi vysoká. Některé průmyslové země jako Čína, průmyslové aglomerace v Evropě či v Americe jsou toxickými místy pro život. Jenže bohužel tyto toxiny nezůstanou jen těm zemím, které si je vyrobily, ale postupně ničí celou naši planetu. Díky atmosférickým proudům se prostřednictvím srážek dostávají do všech koutů země. A nejsou to jen toxiny ze spalování a z průmyslové činnosti. Je to i vzduch z kancelářských prostor, z prostředí obchodních a jiných center, výrobních hal, který může být prosycen výpary s toxiny. Jsou to lepidla z koberců, nábytku, nátěry, zpomalovače hoření z počítačů, prach a toxické látky z tiskáren, strojů, vzduch ze znečištěných klimatizačních jednotek. Ve městech jsou to výfukové plyny a další látky a prach z automobilového průmyslu. Už sice nelijeme do aut olovnatý benzin, ale z katalyzátorů se uvolňuje cis-platina, obrušují se pneumatiky, asfalt, do ovzduší se dostává jemný prach s dieselových motorů… To vše dýcháme.
Umělá vlákna Ve vzduchu jsou mikročástice plastů, které vznikají opotřebením plastových výrobků, uvolňují se z vláken syntetických tkanin, umělých koberců a podobně. Problémem všech těchto syntetických a chemických produktů je, že příroda a ani naše buňky neumí tyto odpady rozložit na základní prvky. Když budeme nosit oblečení z bavlny, hedvábí nebo jiných přírodních vláken a někde ho na procházce ztratíme, za pár let se doslova rozpadne na základní prvky. Pomohou tomu plísně a hnilobné bakterie. Svetr ztracený v lese bude po roce už většinou plesnivý a nenositelný. Když ale ztratíme mikinu z polyesteru, můžeme se na místo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255243