První krok: „Ježíšovi jich bylo líto.“ Má s nimi soucit, protože jsou dezorientovaní a z nedostatku sil by na cestě zahynuli. Musím se tedy přestat motat kolem sebe a vlastní nenasytnosti a mám začít soucítit s druhými. Řecké slovo pro soucit je splan chnizomai, a znamená to: být až do ledví zasažen, pohnut. Připustím-li, aby se mě dotkla bída těch druhých, přestanu kroužit jen kolem vlastních potřeb. Má chamtivost musí složit zbraně. Druhý krok je patrný z Ježíšových slov: „Vy jim dejte jíst!“ První reakcí na lidskou bídu, na hlad po chlebu, na touhu po Bohu, je bezmoc a bezradnost, jakou můžeme pozorovat na učednících. Pochybujeme o tom, jestli máme druhým co dát, jestli jim naše slova dokážou poskytnout obživu, jestli skutečně dokážeme oslovit jejich srdce. Ježíš však naše výmluvy „nebere“. Mnozí ospravedlňují svou chamtivost tím, že přece nedokážou zachránit celý svět. Ježíš ale odzbrojuje tyto pokusy o sebeospravedlnění jasným pokynem: „Ty jim dej jíst! Přestaň si naříkat. Neodkazuj je na jiné pomocníky. Ty sám těm lidem pomoz. Zapátrej po tom, co by mohlo skutečně nakrmit jejich duši.“ Mnozí lidé budou odpovídat na tuto výzvu pochybnostmi a říkat: „Vždyť já přece nemám co dát. Nedokážu nalézt ta správná slova, která by je dokázala nakrmit. Vždyť sám trpím hladem.“ Podobné výmluvy však Ježíšova výzva nepřipouští. Jestliže se Pán na mě obrací pokynem: „Ty jim dej jíst“, přidává mi k tomu i schopnost krmit je a živit na cestě jejich touhy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255195