a vydal se dozadu k velkému oknu. Bílá obloha se pomalu barvila do sytě modré, což ale nemohlo zakrýt skutečnost, že se spolu hádají kvůli malichernostem. „Dobře, tak já si ji k sobě vezmu!“ důrazně zakončil hovor Innes. „Agot? Ty se s ní nechceš vidět?“ zeptala se spontánně Flora, než si uvědomila, že to nebylo úplně rozumné. „Samozřejmě že chci,“ ohradil se Innes. „Ale zítra jdeme orat pole. Dítě by se nám tam jen motalo.“ „Má ráda traktory,“ podotkl Hamish. „Já vím,“ odpověděl Innes. „Má je tak ráda, že by jim klidně vlítla pod kola.“ Innes nervózně chodil sem tam a pak se podíval na Floru. Flora se o svou neteř nikdy v životě nestarala. Viděla ji naposled na pohřbu své maminky. Tehdy byla Agot ještě miminko. Rychle se snažila všechny vzpomínky na pohřeb vypudit z hlavy. Neměla s dětmi vůbec žádné zkušenosti. I když se zdají být milé, je to s nimi pěkně náročné, alespoň soudě podle toho, jak její přátelé na své haranty často nadávali. Navíc se museli pořádně uskromnit a odstěhovat z Londýna, takže bylo stále těžší se s nimi vídat. No, a když je pak náhodou člověk vytáhl na jedno, obvykle po půlhodině padali únavou. Eck zvedl hlavu od svého dočista vylízaného talíře. „Naše Flora by se o ni mohla postarat, ne?“ řekl a nasazoval si při tom brýle. „Stejně se tady nudíš.“ „Ale tati, vždyť přece víš, že tady jako právnička řeší vysoce důležitý případ,“ utrousil jízlivě Fintan a Flora ho zpražila pohledem. Nemohla přece za to, že tu musí čekat na multimilionáře. Ale i tak to bylo od nich pěkně nefér, že si o ní všichni upřímně myslí, že se tu jen tak fláká; ostatně totéž si mysleli i o její práci v Londýně. Zhrozila se při pomyšlení, jakou hromadu papírování tam musela opustit a co ji po návratu čeká.
– 102 –
KAVARNICKA NA POBREZI.indd 102
6.11.2018 16:57:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255040