Atlasu – ze člunu se usmívá Fred, je vlastně nerad, že odjíždíme – „Tak se tu měj, Frede.“ „Dávejte na sebe bacha.“ Vyrazíme, ale mně se hned do masa zaryje hřebík, tak se na stezce k přehradě zastavíme a já si kousku balíčku od cigaret, co tu pohodili rybáři, udělám v botě vložku, a jdeme dál – Celej se třesu, nezvládnu to, už mě zase berou ty stehna – Stezka se příkře svažuje a točí se kolem útesu u přehrady – V jednom bodě zase stoupá – Pro moje stehna je to úleva, prostě se ohnu a supím dál – Ale stejně se několikrát zastavujeme, oba úplně vyčerpaný – „To nikdy nezvládnem,“ říkám furt dokola, k tomu melu různý nesmysly – „Na horách člověk zjistí, jak jsou věci čistý, že jo? – nezdá se ti, že si teď vážíš života víc?“ „To v každým případě,“ odpovídá Pat, „a budu celej šťastnej, až odsud budem pryč.“ „Jéé, dneska už budem spát na ubytovně a zejtra pojedem domů“ – Nabízí mi, že by mě v pět odpoledne vzal autem po silnici č. 99 do Mount Vernonu, ale já vyrazím na stopa už ráno, nechce se mi čekat – „Budu v Portlandu dřív než ty,“ povídám. Konečně vede stezka až dolů k hladině, urvaný a zpocený projdeme mezi sedícíma zaměstnancema Městský přehradní elektrárny – Uličkou hanby – „Tak kde to přistává?“ Patův spacák mi v podpaží sjel a rozmotal se, tak to už nechám tak, kašlu na to – Přijdeme k přístavišti a tam je malinký dřevěný molo, tak na něj nadupem, sedí tam nějaká ženská se psem, ale musí nám uhnout, my se totiž zastavovat nebudem, svalíme svůj náklad na prkna a já se presto natáhnu na záda, pod hlavu si šoupnu batoh, a zapálím si cigáro – Hotovo. Už žádná cesta. Loď nás doveze na Diablo, k silnici, odtud je jen kousíček k obří pittsburghský lanovce a dole nás už bude čekat dodávka s Charleym za volantem –
100
def_andele_kerouac424.indd 100
9.10.2018 8:52:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255038