Hana H i n d r áková
•
nezlomný
lý pohled. Na kraji u silnice pospávali v prachu lidé s lahvičkami biere u obličeje a nevzbudily je ani hučící motory a svítící světla startujících dodávek vyrážejících do různých koutů města, povětšinou do chudinských čtvrtí. Mezi tím vším se procházely na vysokých podpatcích zmalované mladičké holky v barevných minišatech, poklepáváním na zavřená okýnka se pokoušely zastavit auta projíždějící šnečí rychlostí všudypřítomnou zácpou a získat zákazníka, který by jim výměnou za poskytnutý sex koupil aspoň kolu nebo dokonce večeři. Njorovou jedinou starostí bylo najít si dobré místo na přespání. V jídlo, pití a biere už toho dne přestal doufat. U kruhového objezdu se zastavil, aby se pořádně rozhlédl, ale nic vhodného neobjevil. Do prostranství sice ústilo mnoho temných uliček, kde by se jistě dalo přespat, ale on ze zkušenosti z Eldoretu věděl, že už by se pak ráno nemusel probudit, což byla ta lepší varianta. Vzápětí Njora hrubě chytla za rameno čísi páchnoucí ruka a donutila ho se otočit. „Vipi! Nazdar!“ zaslechl zdrsnělý mužský hlas, a když zvedl oči, uviděl dva kluky, kteří ho výrazně převyšovali a mohli být tak o pět let starší než on. Jeden z nich měl vyholenou hlavu plnou strupů a z temene mu trčelo trochu hustých kudrnatých vlasů. Oblečen ve špinavých modrých džínsách, pruhovaném žlutočerném triku s dvěma rozepnutými knoflíky a dlouhém šedém kabátu přes rozložitá ramena vzbuzoval respekt. Daleko větší než Aaron s Brianem, které Njoro kdysi potkal u řeky Sosiani. Měl jiné oblečení, jiný účes a jiné vyjadřování. Tohle byl drsný chlap z velkého města a Njoro si byl moc dobře vědom toho, že první dojem rozhodne, zda ho přijme do svého gangu. Sám by v Nairobi nikdy nepřežil. Ačkoliv se mu strachy rozklepala kolena, nedal na sobě nic znát. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254502
Hana H i n d r áková
•
nezlomný
„Vipi? Copak neumíš mluvit, vole?“ uchechtl se druhý kluk v hnědé čepici a zelené vestě a šťouchl do Njora. „Niaje, vole,“ odpověděl Njoro ve stejném duchu. „Jak ses sem dostal? Nevypadáš na místňáka,“ zajímal se kluk v kabátu. Jsem na dobré cestě, pomyslel si Njoro a začal jim líčit, jak cestoval do Nairobi v zavazadlovém prostoru. „To je hustý,“ pokýval uznale hlavou kluk v hnědé čepici, když jim Njoro dovyprávěl svůj příběh. „Sem Shaddy a tohle je Willis. Menuje se podle Bruce Willise, protože je z nás největší a nejsvalnatější. Šéfuje našemu gangu Ikema Survivors, kde je nás asi čtrnáct. A jak říkaj tobě?“ „Njoro.“ „Chceš se k nám přidat, vole?“ „Rád,“ přikývl vcelku lhostejně, protože nechtěl dát najevo přílišnou radost a horlivost. „Tak deme,“ zavelel Willis a společně se vydali do jedné z temných uliček ústících na prostranství ke kruhovému objezdu. Cestou se Shaddy Njora vyptával na jeho život v Eldoretu, pak se mu na oplátku svěřil se svým životem a Njoro zjistil, že mají velmi podobný osud. S jedním rozdílem – Shaddy žil na ulici daleko déle než on. Pocházel z nairobské chudinské čtvrti Kawangware, kde bydlel společně s rodiči, a do školy chodil díky podpoře zahraničního sponzora, německých adoptivních rodičů. Když nastoupil do šesté třídy, německá rodina ze dne na den ukončila finanční podporu a Shaddyho rodiče se kvůli tomu rozhádali. Po několika měsících se rozvedli, otec se odstěhoval neznámo kam a osamělá matka to dávala Shaddymu za vinu. Mlátila ho, týrala, nedávala mu najíst a posílala ho žebrat. Nakonec Shaddy nevydržel, utekl a přidal se k dětskému gangu Ikema Survivors. A od té doby živořil na ulici. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254502
Hana H i n d r áková
•
nezlomný
Když Shaddy dovyprávěl, pokračovali kluci mlčky dál a do ticha se rozléhaly jejich kroky. Njoro se stále ještě bál, ale už ne tolik, jako když stál sám uprostřed prostranství u kruhového objezdu. Ačkoliv Willise a Shaddyho vůbec neznal, věděl, že v jejich přítomnosti si na něj nikdo nic nedovolí, a pokud ano, tak mu pomůžou. Takové byly zákony ulice.
Základna Ikema Base Survivors, Nairobi Najednou temný koridor prozářilo světlo a uprostřed uličky se mezi vysokými zdmi zčistajasna objevil plápolající oheň, který byl cítit po chemikáliích. Kolem něj pobíhal kluk v Njorově věku se smutným výrazem v obličeji a přikládal. „Hej, vedeme nováčka,“ houkl po něm Shaddy. Kluk odhodil do ohně papírovou krabici a pozdravil se s Njorem podobným pozdravem, jaký už znal z Eldoretu. „Sem Derek, ale říkaj mi Šilingi. Tady máš něco na přivítanou,“ řekl a podal mu lahvičku biere. „Zřejmě to znáš,“ poznamenal, když si všiml, jak se Njorovi rozzářily oči a bez váhání se zhluboka nadechl. „Kde sou ostatní, vole? Zas se někde flákaj, co?“ udeřil Willis na Šilingiho hromovým hlasem. „Né, ještě makaj,“ odpověděl, otočil se k Njorovi a sjel pohledem jeho otrhanou mikinu. „Sou tu chladný noci. Chceš něco na přikrytí?“ „Jo,“ přitakal vděčně. Šilingi se na chvíli vytratil do okolní tmy a pak se objevil s velkým plátěným pytlem. Takovým, že si do něj Njoro mohl zalézt, natáhnout si nohy a ještě v něm schovat i hlavu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254502