Myslel na to, že nepřítel se přiblížil na dostřel. Teď jsou slyšet děla, zítra to budou kulomety. Kde jsou ty doby, kdy postupovali s větrem v zádech. Teď ustupují. Ženou je, odkud přišli. To se té malé kurvičky nedotkne. Nebudou se muset obtěžovat ani stahováním a výměnou vlajek. „Domovem je tu mlha. Nebelheim.“ Viděla, že si nevzal svetr. Ležel na židli. „Svetr ti tu nechám. Mám dva.“ „Děkuju. Mám se obléct?“ „Vem si ho na tělo. Tak to dělala Lilo.“ Z postranní kapsy kabátu, který už měl na sobě, vytáhl polní láhev. Odšrouboval uzávěr. Opasek s pouzdrem pistole nechal viset na háku. „Obléct se můžeš,“ dodal. „Když nechceš, nemusíš. Hezky se na tebe kouká, když nemáš nic na sobě. Nemáš ničeho moc.“ „Ne,“ řekla skoro proti své vůli. „Máš něžné tělo.“ „Nevím.“ „Mohla jsi být i chlapec.“ „Měla jsem bratra,“ řekla. „V tom jednom směru nejsi chamtivá, jak bys mohla.“ „Nevím,“ opakovala. „Bylo by hezké, kdybys byla lačnější.“ „Řekl jste, že jsem mladá.“ „Jsi hořkosladká. Příště mi posloužíš líp.“ „Ano,“ řekla. „Měla by ses snažit. Neumíš se uvolnit? Odpoutat se od všeho? Patří to k domu, abych tak řekl.“ „Budu se snažit.“ Použila téhož slova jako důstojník. Vybavila si v duchu otce. Kdyby ji viděl s hauptmannem wehrmachtu, v jeho obrovském svetru, který si navlékla na holé tělo. Překryl jí klín až ke stehnům. Znamenalo by to pro otce větší potupu, než kdyby ji viděl mrtvou? Zabil své tělo, ne náboženství svých otců. Podle jeho vyznání se zkurvila a byla mrtvá.
97
zelene ocickaaaaa.indd 97
8/22/07 9:49:31 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254490