DYNASTIE
nad římským státem, krutost už nepotřeboval. Jeho lásce k moci lépe sloužily projevy milosti. Augustus byl naprosto spokojen s tolerováním toho, čeho už neměl důvod se bát. V chrámu Venuše Genetrix, který postavil jeho zbožštělý otec, se socha Kleopatry stále dotýkala zlatistým třpytem stínů. Iullus Antonius, švihácký a kultivovaný syn Antoniův, byl vychován v Oktaviině domácnosti a oženěn s princeptovou neteří. Muži, kteří za Pompeia bojovali, kteří veleli legiím u Filipp, kteří ve svých domovech uchovávali sochy vrahů Božského Julia, byli vybízeni k tomu, aby sloužili jako konzulové. Augustus neměl zájem usilovat o krevní mstu, jakmile jeho vlastní bezpečnost nebyla v sázce. Horatius mohl odmítnout post sekretáře a pořád si zachovat Augustovu přízeň. Princeps byl dokonce znám jako muž, který si dokáže vychutnat i vtip namířený proti jeho osobě. Když potkal mladého muže, který mu byl velmi podobný, zeptal se ho: „,Pověz mi, byla tvoje matka často v Římě?‘– ,Ne,‘ zněla odpověď. ‚Ale můj otec ano – často.‘“84 Anekdoty jako tahle dělaly divy, pokud šlo o princeptovu image. Napomáhaly také tomu, aby se Augustus dokázal chovat k lidem tak, jako se oni chovali k němu. Augustův smysl pro humor byl drsný, podobně jako to platilo pro ohromnou masu jeho spoluobčanů. Trpaslíci, mrzáci, lidé s dnou: ti všichni ho inspirovali k jeho proslaveným bonmotům. Maecenata si dobíral kvůli jeho „volnému, zženštilému a trpitelskému stylu“,85 Horatia kvůli jeho tloušťce. Mínil to ale dost přívětivě. To, že básníka označil za „naprosto nejslušnějšího ze syčáků“86 bylo známkou náklonnosti, ne pohrdání – a Augustus projevoval v jednání s těmi, kterých si vážil, citlivost a šarm. Pořád ale byla v jeho charakteru přítomna tvrdost a drsnost, jež některým snobům připomínala maloměstský konzervatismus, z nějž vzešel. Ať už povzbuzoval boxery v zapadlých uličkách, okázale nosil odrbaný slamák anebo burácel smíchy při pohledu na hrbáče, Imperátor Caesar Augustus si podržel špetku provinciálnosti. Nic z toho mu u masy římského lidu neuškodilo. Lidu dělalo radost, když mohl na princepta nahlížet jako na člověka bez afektovaných manýrů. Důvěrné detaily z osobního života, které byly promyšleně vypouštěny na veřejnost, ho pomáhaly vypodobňovat jako člověka poctivého a prostého vkusu. Bylo běžně známo, že tento člověk, kterého jeho jméno zařazovalo někam mezi zemi a nebe, jedl podobně jako 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254481