Francouzský kritik, s nímž jsem se tady setkal, je tam ten nejdůležitější. Myslí si, že moje dílo je to nejlepší, co tu objevil. To mi zajistí dobré přijetí v Evropě. Raději bych tu zůstal + komponoval, ale na druhou stranu mám zodpovědnost, aby hudbu, kterou jsem vytvořil, mohli lidé slyšet. Nemyslím si, že to je kariéra, ale jistý druh povinnosti. Jakmile budu na cestě, pravděpodobně si to zamiluji. Ale nesnáším odjezdy.
Panu Kennethu Kleinovi165 18. ledna 1949, 326 Monroe St., New York Vážený pane Kleine: Pokud jde o naše nedávné obchodní spojení, píši, že ačkoliv mám jen vděk a ocenění pro služby Vaše i Vaší kanceláře, cítím povinnost z níže uvedených důvodů, zaslat tuto formální stížnost. 1. Kvůli nehodě, o níž víte, jsou možná ztraceny výsledky mé práce z posled ních tří let v souvislosti se Sonatas and Interludes, pokud se mi s pomocí štěstí a tvrdé práce nepodaří znovu získat přesné preparace, které jsem uchovával pečlivě a do incidentu, o němž oba víme, i úspěšně. Publikum druhého koncertu slyšelo jen přibližnou napodobeninu zamýšleného zvuku. 2. Pokladna má být otevřena v 7:30, ale oba večery se otevírala až téměř v osm. 3. Několik mých přátel mi řeklo, že ačkoliv chtěli zaplatit vstupné na koncert, nenašli nikoho, komu by mohli dát peníze, ani v pokladně, ani v patře. V přístupu na koncert jim nikdo nebránil a později nabídli, že zaplatí přímo mně. Neumím zjistit, kolik dalších lidí, kteří nejsou mými přáteli, neplatilo. 4. Druhý večer bylo několika lidem řečeno, že sál je vyprodaný a že lístky jsou jen na balkón (mezi nimi byla i má matka), ačkoliv byl sál napůl prázdný. 5. Bylo domluveno, že osvětlení se bude zapnuto mezi polednem a 2:00 odpoledne. Jak víte, tato domluva nebyla dodržena. 165 Kenneth Klein – agent Carnegie Hall od roku 1948 do roku 1955. Cage zde píše o koncertech, které se konaly 12. a 13. ledna 1949, o svých nedávno dokončených Sonatas and Interludes pro preparovaný klavír (1946–1948), které hrála Maro Ajemianová. Klavírní preparace byly zjevně po prvním koncertě odstraněny nebo pozměněny, takže bylo nutné preparaci pro druhý koncert ve spěchu nahradit. Byla proto nekvalitní. Cageova stížnost v bodě 7 je zvláště pozoruhodná vzhledem k jeho pozdější touze, aby se zvuky prostředí stávaly součástí koncertního zážitku. Je možné, že ho zážitky jako ten v Carnegie Hall vedly ke změně pohledu.
98 | 1 9 3 0 – 1 9 4 9 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254475
6. Ladič ze Steinway Company klavír buď vůbec neladil, nebo ho ladil špatně, protože před preparací jsem zjistil, že některé tóny v horním rejstříku jsou ve skutečnosti rozladěné. 7. Co mělo znamenat to hlasité bavení se uvaděček hned za dveřmi sálu a procházení mnoha lidí po chodbách (nikdo jim nedal znamení, aby zachovali ticho) plus zvuk někoho zpívajícího si poblíž, nemluvě o orchestru celkem slyšitelného odvedle? Je téměř nemožné pořádně slyšet hudbu v recitálovém sále, ačkoliv je jeho akustika „excelentní“. Tento dopis rozhodně není žádostí o kompenzaci, ačkoliv, kdybyste z objektivních důvodů měl potřebu ji nabídnout, v žádném případě bych neodmítl.
Johnu Cageovi st. a Lucretii Cageové duben 1949, Amsterdam, Nizozemí Nejdražší mami a tati: Dopis, který jste poslali k Maggie Nogueirové, byl tak nádherný,166 sdělil naprosto vše a Maggie (trvá na tom, abych jí tak říkal) mi ho donesla na loď, takže jsem si jej přečetl, ještě než jsem vystoupil. Setkání s ní bylo tak nádherné (jediné přídavné jméno, které teď znám), je ztělesněním vitality. Přišla v 9 ráno, ale protože bylo Apríla, loď se dost opozdila (6–8 kvůli mlze, která nás donutila trčet v průlivu), spřátelila se s anglickou dámou na pokraji nervového zhroucení. Maggie je moc krásná + její akcent a intonace mi připomínají Peggy. Z lodi jsme jeli tunelem (říčním) (!), velice podobným Hudsonskému tunelu, skrz Rotterdam, Haag a nakonec Amsterdam. Jedno město přechází do druhého jako v New Jersey. Ale Holandsko je samozřejmě krásně placaté a jsou tu větrné mlýny a kanály a nějaké tulipány již kvetou. Díky kanálům často vidíte čluny sedět v polích. V Los Angeles by z nich udělali restauraci Ship Ahoy, protože jsou blízko hlavních silnic. Z následků války není skoro nic vidět, protože Holanďani jsou tak spořádaní a pracovití: zcela vybombardované části teď vypadají jako parky a každé město má velké oblasti připomínající naše sídliště. Hodně lidí používá jízdní kola a je tu plno květinářství. 166 Správně Margareda Guedos de Nogueira – bohatá Brazilka pracující v diplomatických službách brazilského ministerstva zahraničí. Měla velmi blízko k Stanleymu Bateovi (1911–1959), depresemi trpícímu manželovi Peggy Glanville-Hicksové, který byl skladatelem původem z Anglie. V dubnu 1950, krátce po rozvodu s Peggy, se on a Nogueirová vzali v Riu de Janeiru. Maggie a Peggy zůstaly přítelkyněmi i po Stanleyho sebevraždě v roce 1959.
1 9 3 0 – 1 9 4 9 | 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254475
Maggie nás vzala k sobě domů a pili jsme holandský gin. Pak nás její šofér vzal do hotelu a ona šla do opery. Po opeře u ní večerní party a tam jsme byli do 2:30. Dnes vstávám pozdě a doufám, že těch 8 měsíců, nebo 7 nebude stejně nabitých aktivitami jako tyto 2 dny. Maggie nám na tyto dny domluvila všechny možné schůzky a večírky atd. a chce, abychom s ní strávili srpen v domě u jednoho starého kanálu. Celý ten zážitek je mimořádný a ohromující. Telefonovali jsme Peggy + a to bylo potěšení a také smutek, že tu nebyla. A jak často si přeji, abyste tu oba také byli! Tak moc byste si to tu zamilovali. Loď měla nejhladší plavbu za posledních deset let. Vůbec mi nebylo špatně. Potkali jsme okouzlující lidi: jedna paní nám domluví koncerty v americké zóně v Německu. Je manželkou člověka z kontrarozvědky. Musím spěchat na oběd s Maggie. Brzy znovu napíšu.
Johnu Cageovi st. a Lucretii Cageové duben 1949, Amsterdam Právě jsem napsal dopis Maře167 s vysvětlením ohledně hudby a dohody u soudu a od ní se všechno dozvíte. Vše se seběhlo postupně. Spojil jsem se zde se Společností pro soudobou hudbu168 a oni uvedou koncert, na kterém Maro zahraje moje Sonáty. Setkal jsem se s mnoha skladateli a viděl tolik krásy a věcí hodných zapamatování. Zítra jedeme do Bruselu. Telegrafoval jsem jim, abych zjistil, zda stále očekávají, že budu hrát, ale nepřišla žádná odpověď, takže nevím. Pán, který to organizoval, je velice nemocný, takže možná s novým ředitelem hrát nebudu. Uvidím. Také jsem předem telegrafoval do sicilského Palerma a adresa pro 20.–30. dubna bude Villa Lincoln Via Archirofi 10 Palermo, Sicílie Itálie
167 Maro Ajemianová (1921–1978) – americká klavíristka zaměřená na soudobou hudbu. Cage jí věnoval své Sonatas and Interludes, které v roce 1950 poprvé nahrála. 168 Správně International Society for Contemporary Music (ISCM, Mezinárodní společnost pro soudobou hudbu, založena roku 1922 v Salzburku) – významná organizace sdružující členy z přibližně padesáti zemí. Byla založená pro propagaci a prezentaci soudobé hudby.
100 | 1 9 3 0 – 1 9 4 9 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254475