Francouzský kritik, s nímž jsem se tady setkal, je tam ten nejdůležitější. Myslí si, že moje dílo je to nejlepší, co tu objevil. To mi zajistí dobré přijetí v Evropě. Raději bych tu zůstal + komponoval, ale na druhou stranu mám zodpovědnost, aby hudbu, kterou jsem vytvořil, mohli lidé slyšet. Nemyslím si, že to je kariéra, ale jistý druh povinnosti. Jakmile budu na cestě, pravděpodobně si to zamiluji. Ale nesnáším odjezdy.
Panu Kennethu Kleinovi165 18. ledna 1949, 326 Monroe St., New York Vážený pane Kleine: Pokud jde o naše nedávné obchodní spojení, píši, že ačkoliv mám jen vděk a ocenění pro služby Vaše i Vaší kanceláře, cítím povinnost z níže uvedených důvodů, zaslat tuto formální stížnost. 1. Kvůli nehodě, o níž víte, jsou možná ztraceny výsledky mé práce z posled ních tří let v souvislosti se Sonatas and Interludes, pokud se mi s pomocí štěstí a tvrdé práce nepodaří znovu získat přesné preparace, které jsem uchovával pečlivě a do incidentu, o němž oba víme, i úspěšně. Publikum druhého koncertu slyšelo jen přibližnou napodobeninu zamýšleného zvuku. 2. Pokladna má být otevřena v 7:30, ale oba večery se otevírala až téměř v osm. 3. Několik mých přátel mi řeklo, že ačkoliv chtěli zaplatit vstupné na koncert, nenašli nikoho, komu by mohli dát peníze, ani v pokladně, ani v patře. V přístupu na koncert jim nikdo nebránil a později nabídli, že zaplatí přímo mně. Neumím zjistit, kolik dalších lidí, kteří nejsou mými přáteli, neplatilo. 4. Druhý večer bylo několika lidem řečeno, že sál je vyprodaný a že lístky jsou jen na balkón (mezi nimi byla i má matka), ačkoliv byl sál napůl prázdný. 5. Bylo domluveno, že osvětlení se bude zapnuto mezi polednem a 2:00 odpoledne. Jak víte, tato domluva nebyla dodržena. 165 Kenneth Klein – agent Carnegie Hall od roku 1948 do roku 1955. Cage zde píše o koncertech, které se konaly 12. a 13. ledna 1949, o svých nedávno dokončených Sonatas and Interludes pro preparovaný klavír (1946–1948), které hrála Maro Ajemianová. Klavírní preparace byly zjevně po prvním koncertě odstraněny nebo pozměněny, takže bylo nutné preparaci pro druhý koncert ve spěchu nahradit. Byla proto nekvalitní. Cageova stížnost v bodě 7 je zvláště pozoruhodná vzhledem k jeho pozdější touze, aby se zvuky prostředí stávaly součástí koncertního zážitku. Je možné, že ho zážitky jako ten v Carnegie Hall vedly ke změně pohledu.
98 | 1 9 3 0 – 1 9 4 9 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254475