MIROSLAV KROBOT Z režiséra Miroslava Krobota jsem měla trochu obavy. To není člověk, který by se cizím lidem zrovna otevíral. Má svůj úsporný způsob, jak sdělit to pod statné, a takové rozhovory se nedělají zrovna snadno. Na druhou stranu byl velmi laskavý, už když jsem ho o rozhovor žádala. Potkali jsme se letmo na filmovém festivalu Febiofest z kraje jara 2017. On tam byl v delegaci polské režisérky Agnieszky Holland, která představovala svůj nový a zároveň zahajo vací festivalový film „Přes kosti mrtvých“, ve kterém pan Krobot hraje jednu z hlavních rolí. Zatímco Agnieszka sršela na jevišti vtipem, Miroslav Krobot se tvářil poněkud zádumčivě. Ovšem jen do chvíle, kdy tím svým úsporným a velmi přesným způsobem odvyprávěl krátkou historku. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak bytostně naplňuje svébytný humor a poetiku Dejvického diva dla, které mám moc ráda, a jak bez zbytečných slov prostě vystihuje podstatu. A takový byl i náš rozhovor o dva měsíce později. Jolana: Není mnoho lidí, kteří by mohli říct, že s tím, co bravurně ovládají, začali mnohem později, než je obvyklé. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo. Jed nou takovou výjimkou je divadelní a filmový režisér a také herec Miroslav Kro bot. Posuďte sami. Když mu bylo jednapadesát, získal cenu talent roku jako herec, když mu bylo třiapadesát, tak debutoval jako filmový herec, no a když mu bylo nějakých dvaašedesát, tak natočil svůj první celovečerní film. Myslím, že to je dobrý důvod dát si s panem režisérem Krobotem kafe, navíc se schyluje k premiéře jeho dalšího filmu, po „Díře u Hanušovic“ to bude „Kvarteto“, které by se mělo v kinech objevit někdy na podzim. No a kafe jsme si nemohli dát nikde jinde než v kavárně Dejvického divadla, s kterým je spojený už více než 20 let. Děkuji za tu možnost, pane režisére.
98
Miroslav Krobot
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254419
Miroslav: Já taky děkuju. Jolana: Vy jste před třemi lety tady v divadle skončil jako umělecký šéf. Řekl jste, že nadále budete hrát, ale už nebudete režírovat. To platí stále? Miroslav: No platí to, ale mám takový rest z minula. Takovou domluvu s Ros ťou Novákem a divadlem La Putyka, s novým cirkusem. Už asi tři až čtyři roky totiž spolu obcházíme, našlapujeme kolem případného společného projektu. To mi zbylo jako taková milá povinnost. A budeme to dělat na podzim, už jsme začali zkoušet. Jolana: A už víte, jak to bude vypadat? Protože La Putyka je úplně jiná forma… Miroslav: Já nevím. Jolana: Nový cirkus je víc o fyzickém divadle než tom činoherním, navíc se to má hrát ve velkém prostoru Na Jatkách, proto se ptám, jestli už máte konkrétní představu?
Miroslav Krobot
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254419
Miroslav: Ano. Na Jatkách to má být. Vzal jsem hodně herců, aby se to zapl nilo. Je tam osm herců od nás, osm z La Putyky a je to pro mě úžasná výzva, protože jednak se člověk musí krotit, aby nepředváděl, jak dejvičtí herci umí udělat kotrmelec, a na druhé straně nenutit zase lidi z La Putyky, aby předná šeli monolog. Pro režiséra je to velmi zajímavý projekt, obsáhnout ten prostor, a zároveň aby to mělo hlavu a patu. Jolana: Co konkrétně budete zkoušet? Miroslav: Napsali jsme scénář s Lubošem Smékalem, to je můj kamarád z gymnázia, už jsme společně napsali taky scénář k filmu „Díra u Hanušovic“. On je psycholog a ten příběh pro La Putyku vychází z jednoho jeho konkrét ního případu, jakoby psychologického. Ale není to nic tak strašného. Jolana: (směju se) Mám si to představit jako nějaké soft‑psycho? Miroslav: Tak nějak. Jolana: Mimochodem, umí herci dejvického divadla dobře kotrmelec, když už jste se o tom zmínil? Miroslav: No… umí, máme zatím jenom dvě zlomená žebra, nějaké lehké zranění, ale jinak jsou všichni stateční, opravdu je obdivuju. A s překvapením vlastně zjišťuju, jak je to baví a že je to vlastně trošku jiná výzva. No myslím, že je to zatím baví, ale jsou teda dost vyčerpaní. (představení Honey – společný projekt Dejvického divadla a La Putyky je opravdu výjimečné s řadou akrobatických prvků, které herci z Dejvic zvládají bravurně – osobní pozn. aut.) Jolana: Vy jste říkal, že to je rest z minula, který jste si s sebou nesl a který jste vlastně chtěl ještě zdolat. Znamená to, že na divadle už nic režírovat nechcete? A teď nemyslím jenom tady v Dejvicích. Miroslav: Uvidím. Já mám jeden zajímavý projekt v Olomouci, kde budou možná za rok a půl otevírat takový pěkný prostor. A právě ten můj kamarád Luboš Smékal tam bydlí a já to mám navíc blízko na chalupu. Docela by mě lákalo udělat něco úplně nového a zajímavého v souvislosti s tím prostorem v Olomouci a taky s lidmi, kteří by o to měli zájem. Uvidíme, požádáme o granty a snad to dobře dopadne. Jolana: Tak to držím palce. Když jsme se zmínili o Dejvickém divadle, pus tila jsem si nějaký váš rozhovor, když jste odcházel. Mluvil jste o tom, že i takové výjimečné divadlo, jako je Dejvické, musí nějakým způsobem změ nit kurz, aby se z něj nestal buď takový ten muzeální kousek, nebo aby to 100
Miroslav Krobot
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254419