98
RICHARD SOBOTKA
„Co se pořád vrtíš?“ hartusil Pancoš. „Někde na dně batohu mám pro tebe dárek k narozeninám,“ řekla Terezka. „Malinký plyšáček, medvídek pro štěstí. Nemohu ho v té tmě najít.“ Celá nešťastná. On si svůj dárek už dopřál, Ganek bylo jeho přání. Od Terezky bylo milé, že nezapomněla. „Ty jsi můj dárek,“ přitiskl Terezku víc k sobě. „Vlastně jsem tě chtěl požádat o ruku.“ „Tady?“ „Právě tady,“ přikývl Vráťa. „Jen co se vrátíme z hor, hned zajdeme na úřad.“ „Vždycky jsem chtěla mít svatbu v kostele.“ „Tak budeš mít svatbu v kostele,“ souhlasil. Byla to dlouhá konverzace, ale Vráťa Pavlík, alias Pancoš ani jednou nezadrhl. Začalo krápat. Zachumlali se do nepromokavých pláštěnek, které na štěstí přibrali do baťůžků. Připadali si jako slepice na bidélku. Teď se pokusí usnout. Spánek je tou nejlepší variantou dlouhého čekání. Chvíli po tom, kdy si udělali trochu víc pohodlí, déšť zesílil. Velké dešťové kapky hlasitě bušily do pláštěnek. Na spánek nebylo ani pomyšlení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254413
Mejdan v horském hotelu u Popradského plesa Sobota večer. Horský hotel u Popradského plesa. Mejdan jako by pokračoval od předchozího dne. Veselo. Však o neděli všechno dospí, vydýchají, celkově se zregenerují. Nejisté počasí venku za dveřmi je nezajímalo. Proč také? Šraml chlapů z hor, poctivých Tatranců, burácel jen s malými přestávkami. Kdo měl z hostů chuť se přidat s nějakým originálním nástrojem, zazpívat, nebo třeba i zaskočit za unaveného muzikanta, nebylo námitek. Radostné veselí se chvílemi rozléhalo po celém údolí. Možná ho bylo slyšet také o pět set metrů výš až na Ostrvě v nadmořské výšce necelých dvou tisíc metrů. Určitě čeřilo i hladinu Popradského plesa. Kamarádky Betka a Jana sice vytvářely doplňující ozdobu mužské osádky jednoho stolu, přesto se cítily být osamělé. Scházeli jim oba mladí horolezci, které pokaždé jásavě zdravily: „Ahoj, kluci!“ Ti prostě v poledne sbalili bágle a odejeli. Kde těm byl v té chvíli konec! Ani žádný z tatranských nosičů nebyl k vidění. „Nebuť smutná, kotě,“ muchlal ji už trochu rozjařený a jistě dobře zazobaný víkendový host. „Vytratíme se na chvíli do séparé, hned ti bude líp.“ „Líp by mi bylo, kdyby ses se mnou oženil,“ vzdychla Betka. „Cože?“ smál se ten mužský, až se zajíkal. „Oženit se s tebou? A jak bych to měl podle tebe po návratu domů udělat?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254413
100
RICHARD SOBOTKA
Vejdu do dveří, tebe v náručí, oznámím: Tohle je moje nová žena! I ty tři děti by od radosti z nového přírůstku do rodiny skákaly až do stropu. Olinka by nás hnala pometlem, ani zavírat dveře by jsme za sebou nemuseli.“ Takové známosti na draka! Šraml příšerně vrzal. Ozembouch snad probourá podlahu až do sklepa k zásobě koksu. Nečekaně se v místnosti ukázal osamělý tatranský nosič. Vytřásal dešťovou vodu z oblečení i z vlasů, vytíral ji z očí. Připomínal zmoklého psa. „Kde máš ostatní?“ křikl vedoucí horského hotelu. „Zůstali nahoře v chatě Pod Rysy, než se počasí trochu zklidní.“ „Jak tam nahoře je?“ „Svinsky. Zima sice není, ale ten vítr a déšť… Se divím, že jsem došel trochu v pořádku až sem.“
Tatranské vrcholy. Ve Vysokých Tatrách je 140 slovenských a 8 polských tatranských vrcholů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254413