98
RICHARD SOBOTKA
„Co se pořád vrtíš?“ hartusil Pancoš. „Někde na dně batohu mám pro tebe dárek k narozeninám,“ řekla Terezka. „Malinký plyšáček, medvídek pro štěstí. Nemohu ho v té tmě najít.“ Celá nešťastná. On si svůj dárek už dopřál, Ganek bylo jeho přání. Od Terezky bylo milé, že nezapomněla. „Ty jsi můj dárek,“ přitiskl Terezku víc k sobě. „Vlastně jsem tě chtěl požádat o ruku.“ „Tady?“ „Právě tady,“ přikývl Vráťa. „Jen co se vrátíme z hor, hned zajdeme na úřad.“ „Vždycky jsem chtěla mít svatbu v kostele.“ „Tak budeš mít svatbu v kostele,“ souhlasil. Byla to dlouhá konverzace, ale Vráťa Pavlík, alias Pancoš ani jednou nezadrhl. Začalo krápat. Zachumlali se do nepromokavých pláštěnek, které na štěstí přibrali do baťůžků. Připadali si jako slepice na bidélku. Teď se pokusí usnout. Spánek je tou nejlepší variantou dlouhého čekání. Chvíli po tom, kdy si udělali trochu víc pohodlí, déšť zesílil. Velké dešťové kapky hlasitě bušily do pláštěnek. Na spánek nebylo ani pomyšlení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254413