98
I vana A ndre w s • oto č se tvá ř í ke s l u n c i
„Chtějí se také pomazlit. Tak prosím, jde to samo,“ řekl starosta a hřbetem ruky si utřel z čela pot. „Ještě kočky,“ ukázala Alice na vedlejší klec. „Ty si možná nechám sama. Mám ve stodole plno myší, můžou mi je pochytat.“ „Jedna určitě, je to divous. Na domácího mazlíčka se nehodí, proto ji také dali do útulku. Vyloženě tu trpí.“ Starosta ukázal na rezavou kočku, která zkoumavě pootevřela jedno oko, hned ho zase zavřela a dělala, že spí dál. „Ta druhá vám ale nebude k ničemu. Nějaký hrubián jí poranil páteř. Nemůže pořádně chodit, však uvidíte. Ta už nikdy žádnou myš nechytí.“ A skrz mříž zašimral na hlavě černou kočičku s bílou náprsenkou a bílými tlapkami. „Chudinka malá!“ vzdychla Alice a pak se zarazila: „A jsou to opravdu kočky? Nebo kocouři?“ „Obě jsou kočky. A obě jsme nechali vykastrovat. Co se týče psů, ten bílý s černou skvrnou, který si vás hned oblíbil, je pes. Říkáme mu Black. Pes je i ten kříženec německého ovčáka. Malý pudl je fena, také vykastrovaná. Jmenují se Ben a Sammy. Sammy je vlastně ještě štěně, děti ji našly v popelnici.“ „Neuvěřitelné,“ zavrtěla hlavou Alice a v očích ji zaštípaly slzy. Pohlédla na starostu. „Tak ano, přivezte je hned. Žádné čekání, už se načekali dost. Matthias, tedy pan Teichmann, se staví večer a zkontroluje, jestli je všechno v pořádku.“ „Dobrá, zařídím to. Ale dřív než za dvě hodiny přijet nestihneme. Strážníci jsou na výjezdu. Až se vrátí, pošlu je k vám. Zatím připravím dokumenty o převzetí.“ Alice přikývla. „Připravte je, stavím se zítra a vyřešíme administrativu.“ „Dáte mi vaše telefonní číslo, kdybych vám náhodou potřeboval zavolat?“ požádal starosta. „Samozřejmě.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254357
99
I vana A ndre w s • oto č se tvá ř í ke s l u n c i
„Tak moment. Tohle chvilku potrvá.“ Starosta sáhl do kapsy pro mobil. „Mám nový telefon, a moc mi to s ním nejde, ten krám je chytřejší než já,“ ušklíbl se a začal jezdit prstem po displeji. Když Alice čekala, až starosta oživí nový mobil, zaposlouchala se do okolních zvuků. Uvědomila si, že zvuky kopání, které při každém nárazu do země ztvrdlé dlouhotrvajícím suchem vydával krumpáč za dřevěnou ohradou, teď ustaly. „Prosím, už můžete diktovat,“ ozval se starosta. Alice mu nadiktovala svoje telefonní číslo a zapsala si jeho. Pohlédla na dřevěnou ohradu. Kopání se ozvalo znovu. „Co tady budujete, pane starosto?“ ukázala prstem na ohradu. „Děláme novou kanalizaci, stará už dosloužila. Vlastně mám pro vás dobrou zprávu – tahle povede až k vám. Teď máte jímku, že? Odpadne vám starost s vyvážením – to určitě uvítáte, slečno Grimmová.“ Než Alice stačila říct něco zdvořilého na téma nové kanalizace, na níž byl starosta zřejmě pyšný, ozval se za ohradou povědomý mužský hlas: „Jo, tohle je dobrá věc. Vždycky jsem říkal, že Birkfeld má dobrýho starostu.“ Kopání už před chvílí ustalo a teď se vršku prken chytly silné prsty porostlé chlupy. Na jedné ruce dva prsty chyběly. Psi se zuřivě rozštěkali a Alice vytřeštěně zírala, jak se nad ohradou objevuje obličej Andrease Wankela. „Zdravíčko, sousedko! Zdravíčko, pane starosto!“ zahlaholil Wankel. Alice semkla rty a odvrátila se. „Už musím jít,“ řekla rychle. „Na shledanou, pane Wiesnere.“ Starosta neodpověděl, namísto toho zahrozil Wankelovi pěstí, ale Wankel se jen zašklebil a vesele volal dál:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254357
100
I vana A ndre w s • oto č se tvá ř í ke s l u n c i
„Kam takový spěch, sousedko? Ani jsme si nepopovídali!“ „Drž klapačku, Andy, a starej se o své!“ houkl starosta a následoval Alici. Wankel se jen škodolibě zasmál, pustil se ohrady a spokojeně se opřel o krumpáč. Dneska mu přálo štěstí – získal víc, než mohl včera tušit. Když se zas pustil do kopání, letělo mu hlavou, že trest ohněm se zatím odkládá. Dopřeje si jinou zábavu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254357