98
I vana A ndre w s • oto č se tvá ř í ke s l u n c i
„Chtějí se také pomazlit. Tak prosím, jde to samo,“ řekl starosta a hřbetem ruky si utřel z čela pot. „Ještě kočky,“ ukázala Alice na vedlejší klec. „Ty si možná nechám sama. Mám ve stodole plno myší, můžou mi je pochytat.“ „Jedna určitě, je to divous. Na domácího mazlíčka se nehodí, proto ji také dali do útulku. Vyloženě tu trpí.“ Starosta ukázal na rezavou kočku, která zkoumavě pootevřela jedno oko, hned ho zase zavřela a dělala, že spí dál. „Ta druhá vám ale nebude k ničemu. Nějaký hrubián jí poranil páteř. Nemůže pořádně chodit, však uvidíte. Ta už nikdy žádnou myš nechytí.“ A skrz mříž zašimral na hlavě černou kočičku s bílou náprsenkou a bílými tlapkami. „Chudinka malá!“ vzdychla Alice a pak se zarazila: „A jsou to opravdu kočky? Nebo kocouři?“ „Obě jsou kočky. A obě jsme nechali vykastrovat. Co se týče psů, ten bílý s černou skvrnou, který si vás hned oblíbil, je pes. Říkáme mu Black. Pes je i ten kříženec německého ovčáka. Malý pudl je fena, také vykastrovaná. Jmenují se Ben a Sammy. Sammy je vlastně ještě štěně, děti ji našly v popelnici.“ „Neuvěřitelné,“ zavrtěla hlavou Alice a v očích ji zaštípaly slzy. Pohlédla na starostu. „Tak ano, přivezte je hned. Žádné čekání, už se načekali dost. Matthias, tedy pan Teichmann, se staví večer a zkontroluje, jestli je všechno v pořádku.“ „Dobrá, zařídím to. Ale dřív než za dvě hodiny přijet nestihneme. Strážníci jsou na výjezdu. Až se vrátí, pošlu je k vám. Zatím připravím dokumenty o převzetí.“ Alice přikývla. „Připravte je, stavím se zítra a vyřešíme administrativu.“ „Dáte mi vaše telefonní číslo, kdybych vám náhodou potřeboval zavolat?“ požádal starosta. „Samozřejmě.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254357