12. kapitola NA STOPĚ
Stalo se to přesně tak, jak se s panem učitelem Bazalou domluvili – holky začaly sekat latinu. Tedy, latinský jazyk se, samozřejmě, neučily, jenom dělaly to, co se myslelo, když někdo řekl „sekat latinu“ – byly hodné. Dělaly všechny domácí úkoly i trestná cvičení, kterých zvolna ubývalo. Možná proto, že si paní učitelka Suchánková myslela, že holky zlomila, anebo jí možná došlo, že díky těm horám úkolů navíc zvládají holky učivo naprosto geniálně a mají tak nejlepší výsledky ze třídy, takže jim musí dávat jenom jedničky. Bývalý kriminalista holkám vysvětloval, že sekat latinu musejí proto, aby ukolébaly pozornost duchů. Přitom ale obě sledovaly Martina Kopečka. To byl jejich klíč k duchům. Hlavně ho pozorovala Naty, protože Lia měla toho strašné97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254259
ho zaracha. Naty dostala od pana Bazaly digitální fotoaparát s velkým objektivem, takže mohla spolužáka pozorovat z dálky. Během tří týdnů zjistila, že kromě kluků ze třídy se baví hlavně s šesťáky Lojzou Malým a Pavlem Růžičkou a osmákem Honzou Bártou. Ten hrál fotbal a chodili spolu na tréninky. Několikrát je sledovala i při toulkách po městě právě po fotbalových trénincích. Docela ji to bavilo. Vždycky si vzala vždycky svůj kostým, ve kterém byla v noci ve stínech prakticky neviditelná, a také se postupně zdokonalila ve fotografování. První fotky byly rozmazané, ale pak pochopila, jak s fotoaparátem pracovat, a dokázala si záběry dobře zaostřit. Pan Bazala si každé pondělí nahrál fotky do tabletu a společně je prohlíželi. Jenže na nic nepřišli. „Co se vloupat Suchánkové do kanceláře?“ navrhla po třech týdnech marného pátrání Lia. Sedět pořád doma ji už k smrti nudilo a naději, kterou jí přinesla pomoc pana Bazaly, pomalu ztrácela. „To tak,“ mávnul rukou pan učitel a protočil oči v sloup. Bylo jasné, že jako bývalý kriminalista žádné zákony rozhodně porušovat nechce. Zároveň si prohlížel fotky a najednou zamyšleně nakrčil hluboké vrásky na čele. „Ha,“ řekl a začal zběsile rejdit prstem po tabletu. Vracel se ke složkám z předminulého týdne, projel nafocené
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254259
tréninky fotbalistů a nakonec si ze složky vytáhl jednu fotku a dal ji na plochu, kde měl zase otevřenou fotku z aktuálního sledování. „Co před tím domem dělali?“ zeptal se Naty. „No, povídali si tam. O čem, to jsem neslyšela, ale chodili okolo a pak si tam čutali s míčem,“ vysvětlila. „Čutali si s míčem na ulici před tréninkem? To nedává smysl,“ zavrčel pan Bazala. „No, vlastně ne,“ pokrčila rameny Naty. „Víš, co je to za adresu?“ zeptal se. Naty si od něj vzala tablet a projela pár fotek, až našla jednu, kde vyfotila název ulice i číslo popisné – Višňová 234. Pan učitel vzal mobil a zase si nalistoval katastr nemovitostí. „Josef Horák, co mi to jenom...,“ zamyslel se. „Tak se jmenuje jeden osmák. Taky hraje fotbal,“ řekla Lia. „Je to taky duch?“ zeptala se Naty. „Kdyby to byl duch, čutal by si s nimi, ne? Co když si ten dům prohlíželi, aby věděli, jak se tam vloupat?“ nadhodil pan učitel. Holkám zazářily oči. Jenže vyhráno neměli. Jak jim vysvětlil pan učitel, musejí zjistit, kdy se tam chystají vloupat. „To už nechte na nás, pane učiteli,“ usmála se Lia a vyrazily na oběd. Ovšem tak lehké to nebylo. Josef Horák mladší na obědě nebyl. Holky si ale našly rozvrh 8.A, do které chodil, a tak
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254259