100
NE TAK BÁJEČNÉ ŠÍLENSTVÍ
strašně důležité, a byl ochotný připustit, že jeho porozumění a léčba mají své limity, i to, když se zmýlil. V mnoha ohledech bylo základem všeho něco, co se dá těžko vyjádřit slovy: Naučil mě, že cesta od sebevraždy k životu je chladná, a chladnější, a ještě chladnější, ale že to – s nezlomným úsilím, Boží milostí, a nevyhnutelnou změnou počasí – mohu zvládnout. Má matka byla také báječná. Během mých dlouhých záchvatů deprese mi vařila jedno jídlo za druhým, pomáhala mi s praním a pomáhala mi platit účty za léčbu. Snášela mou podrážděnost a otravně sklíčené nálady, vozila mě k doktorovi, brala mě do lékárny a na nákupy. Jako něžná kočičí matka, která drapne zbloudilé kotě zlehka za zátylek, měla své mateřské oči pořád úžasně otevřené, a pokud jsem tápala někde příliš daleko, přivedla mě zpátky do geografického a emočního dosahu bezpečí, jídla a ochrany. Její ohromná síla pomalu pronikala do morku mých vyčerpaných kostí. Ta síla, spolu s léky pro můj mozek a vynikající psychoterapií pro mou mysl, mi pomáhala se zmátořit jeden nesmírně těžký den za druhým. Bez ní bych to nikdy nemohla přežít. Byly doby, kdy mě stálo velké úsilí dát dohromady přednášku, neměla jsem ponětí, zda vůbec dává smysl, a odpřednášela jsem ji uprostřed lomozu a zmatku, který se vydával za mou mysl. Často to jediné, co mi pomohlo vydržet, byla víra, kterou mi matka před lety vštípila, že vůle a odhodlání a zodpovědnost jsou nakonec tím, co nás v životě činí svrchovaně lidskými. V každé hrozné bouři, která mě postihla, mi má matka – její láska a silný smysl pro hodnoty – poskytla mocný opěrný protivítr. Složitost toho, co je nám v životě dáno, je nezměrná a vymyká se chápání. Bylo to, jako by mi můj otec věnoval, v podobě temperamentu, neskutečně divokého nezajetého černého koně. Byl to kůň beze jména, neuvyklý na udidlo mezi zuby. Má matka mě naučila ho uchlácholit; dodala mi sebekontrolu a lásku, abych ho zkrotila; a jak už intuitivně věděl Alexander Veliký v případě Bucefala, chápala a naučila mě, že zvíře se dá nejlépe zvládnout, když ho obrátíte ke slunci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254258
MÁRNICE
101
Mé mánie i mé deprese měly své násilné stránky. Násilí, obzvláště jste-li žena, není něco, o čem by se mluvilo snadno. Když je člověk tak nepříčetný, že se vůbec neovládá – je fyzicky útočný, šíleně vřeští z plných plic, horečně pobíhá bez účelu nebo jakýchkoli mezí nebo se občas impulzivně snaží vyskočit z nějakého auta –, je to hrozivé pro ostatní a nevýslovně děsivé pro člověka samotného. Všechny ty věci jsem ve slepém manickém běsnění někdy udělala, a některé opakovaně; a jsem si stále pronikavě a bolestně vědoma toho, jak těžké je takové chování ovládat a chápat, natož ho vysvětlit druhým. Při svých psychotických záchvatech podobných epileptickým záchvatům – mých temných agitovaných mániích – jsem ničila věci, které mám ráda, tlačila až na samý okraj snesitelnosti lidi, které miluji, a přežila jsem to s pocitem, že se z té ostudy nikdy nevzpamatuji. Byla jsem fyzicky zpacifikována hroznou, brutální silou; kopnuta a přitlačena k zemi; hozena na břicho s rukama spoutanýma za zády a byly mi proti mé vůli nasazeny silné léky. Nevím, jak jsem se vzpamatovala z toho, že jsem dělala věci, které si takové zacházení vyžádaly, o nic víc než to, jak mé vztahy s přáteli a milenci vydržely drtivé obrušování tak temnou, zuřivou a ničivou energií. Následky takového násilí jsou, stejně jako následky pokusu o sebevraždu, hluboce zraňující pro všechny zúčastněné. A stejně jako pokus o sebevraždu i život s vědomím, že se člověk choval násilně, ho přiměje k obtížnému smíru naprosto odlišných představ o sobě samém. Po svém pokusu o sebevraždu jsem musela uvést do souladu svou představu sebe samé jakožto mladé dívky, která byla plna nadšení, velkých nadějí, vysokých očekávání, nesmírné spousty energie, snů a lásky k životu, s představou pochmurné, mrzuté, ztracené ženy, která zoufale toužila jen zemřít a vzala si smrtelnou dávku lithia, aby toho dosáhla. Po každé ze svých násilných psychotických epizod jsem se musela snažit skloubit svou představu sebe samé jako velmi disciplinované osoby mluvící uvážlivě tichým hlasem, osoby alespoň povšechně citlivé vůči náladám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254258
102
NE TAK BÁJEČNÉ ŠÍLENSTVÍ
a pocitům druhých, a rozlícenou, naprosto šílenou a hrubou ženu, která ztratila přístup k veškerému sebeovládání a rozumu. Tyto rozpory mezi tím, kým člověk je, co na základě výchovy považuje za správné chování vůči druhým, a co se pak skutečně děje v průběhu těchto hrozných temných mánií nebo smíšených stavů, jsou absolutní a nepopsatelně zneklidňující, řekla bych, že obzvláště pro ženu vychovanou ve velmi konzervativním a tradičním prostředí. Připadají mi na hony vzdálené matčinu nadhledu a laskavosti, a ještě vzdálenější poklidným plesovým sezónám, taftu a hedvábí a elegantním rukavicím, které sahaly až nad lokty a měly na zápěstí perlové knoflíčky, a době, kdy člověk neměl žádné jiné starosti než pečlivé urovnání švu na punčochách před nedělní večeří v Důstojnickém klubu. Během těch nejdůležitějších, formativních let svého života jsem byla vychovávána ve způsobném světě, kde mě učili ohledu ke druhým a rozvážnému a umírněnému chování. Chodívali jsme s rodinou každou neděli do kostela a všechny odpovědi, které jsem dávala dospělým, končily slovy „madam“ nebo „pane“. Nezávislost, kterou podporovali mí rodiče, byla intelektuálního, ne sociálně rušivého rázu. A pak jsem z ničeho nic byla nepředvídatelně a nekontrolovatelně iracionální a destruktivní. Nešlo o něco, co by se dalo překonat pomocí protokolu a etikety. Bůh nebyl, zcela očividně, nikde k nalezení. Plesy u námořnictva, dobrovolnická práce v nemocnici a Tiffanyho Zásady slušného stolování pro teenagery mě nikdy nemohly, a ani neměly, připravit na šílenství a ani se s ním neslučovaly. Nekontrolovatelný hněv a násilí jsou od civilizovaného a předvídatelného světa strašlivě, nesmiřitelně daleko. Co se pamatuji, inklinovala jsem k silným nevázaným pocitům, milovala jsem a žila s něčím, co Delmore Schwartz nazval „hlasem vytržení.“ Vznětlivost je ovšem jen druhou stránkou vzrušení. Tyto plamenné nálady, alespoň zpočátku, nebyly špatné. Kromě toho, že dodávaly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254258