Voda mrtvá a živá (Ukázka, strana 99)

„Říkala jsi nedotýkat!“ křičím. „Neříkala jsi nic o očním kontaktu. Na co ještě nemám dovoleno se dívat?“ „Nedělej scény,“ okřikne mě matka, jako kdyby mě neuhodila jako první. „Pojďte se mnou.“ Obrátí se a vykročí směrem k domu, ale na kraji oblázkové pláže se zastaví, sedne si na vlhký písek a pokyne nám, abychom si k ní přisedly. Vezme nás za ruce, dokonce i mě, třebaže se o její dlaň musím dělit se Sky; matka položí moji ruku navrch, jako by ji to napadlo až dodatečně. V dálce září světla z domu a od bazénu. „Já vím, jaké to je, být mladá žena,“ říká nám matka. „Znám všechno, co vás může zničit.“ Čekáme, až nám toho řekne víc. „To, co cítíte, je přirozené,“ říká a její slova jsou tentokrát adresována konkrétně mně. „Je přirozené chtít se podívat.“ Grace se zasměje, krátkým, chraplavým smíchem. „Nech toho, Grace,“ napomene ji matka a sevře naše ruce ještě pevněji. Ti muži jsou někde uvnitř v domě, nevím kde. Chodí po našich chodbách, dýchají náš vzduch. Sedí na našem nábytku a zanechávají po sobě stopy. „Potřebujete terapii láskou,“ pokračuje matka a pustí naše ruce. „Nechám Návštěvní knihu v Graceině pokoji. Přijdu a zaklepu na vás, až bude čas.“ Kromě Návštěvní knihy nám matka nechá v Graceině pokoji šály, dlouhé pruhy tenké hedvábné látky, které se rozvinou do velkých barevných čtverců, když je roztřeseme. Tímhle si odteď budete zakrývat těla, stojí na lístku, který je k nim připojen. Budete se do nich zahalovat při opalování. Moje sestry reptají a mají pravdu, nedá se popřít, že za to můžu já. Ležíme na koberci a zkoušíme si je. Jsou dost velké na to, aby nás zakryly od hlavy až k patě. Já ze sebe svou stáhnu, vyvolává ve mně klaustrofobní úzkost. Grace a Sky vypadají jako obrovské kokony, jenom pohyb jejich dechu a občasné zaškubání paže prozrazují, že jsou ještě pořád naživu.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254187

Když nás zkoušení šál omrzí, sedneme si na postel a Grace nám začne ponurým hlasem číst z Návštěvní knihy, která nám systematicky předestírá jeden přesvědčivý důvod za druhým. Svědectví o tom, jak muži ubližují ženám. Svědectví ze starého světa. Už jsme je všechna slyšely mnohokrát, ale přesto před nimi, před znepokojivostí a závažností jejich proroctví, přivírám oči v úzkostných obavách. Sky se nepokojně vrtí a snaží se najít na posteli pohodlnou pozici, ale pro poslouchání takovéhle četby žádná pohodlná pozice neexistuje. Otřeseme se hrůzou při vzpomínce na to, jak některé z těch žen vypadaly, když k nám přišly. Kůže na nich visela, jako kdyby jim někdo pustil žilou a vytekla z nich všechna krev. Vlasy měly prořídlé, oči se jim co chvíli bezděčně plnily slzami.

Postupně jsem začala být na svého manžela alergická. Odmítal při‑ pustit, jaké utrpení mi působí. Říkal mi, že si to vymýšlím, že to není možné, dokonce i když jsem kašlala krev, když se odtokový otvor v umyvadle ucpal chumáči mých vlasů. Celou noc mě držel v objetí a ráno jsem měla kůži všude tam, kde se mě dotýkal, tvrdou a zaru‑ dlou. A pak to ostatní. Nech mě být, prosila jsem ho, copak se bez toho neobejdeš? Koupil mi steroidní roztok a gázovou masku, která mi vůbec nepomohla, každé ráno jsem v posteli jen s námahou popa‑ dala dech.

„To je hrůza!“ vzdychne si Grace, když přečte asi půltucet těchto svědectví. Na pár vteřin zavře oči a pomalu, zhluboka vydechuje.

Taková reakce je u ní velmi neobvyklá, což mnou otřese víc než samotná její slova. Návštěvní kniha je povětšinou příliš abstraktní na to, aby mě opravdu vyděsila, přestože je mi těch žen a jejich bolesti samozřejmě líto a matně si uvědomuji, že tato bolest je součástí tradice, k níž nějak náležím i já.

Potom si povídáme o svých prvních dojmech z těch mužů.

Hluční. Mastní. Grace svraští obličej ve výrazu krajního znechucení. Všechny je srovnáváme s Králem, který je jediným představitelem tohoto lidského druhu, s nímž jsme kdy měly co do činění, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254187

naším jediným měřítkem, jak poznat bezpečné mužství. Všichni jsou menší než on, zdůrazňuji. Což je dobře, ne? Jejich těla tak spotřebují méně vzduchu. Vlasy na spáncích mají pořád vlhké potem.

Nezmiňuji se o tom, co jsem cítila, když Llewova paže ležela vedle mé, když jsem se dívala, jak jeho prsty lehce běhají po klávesnici, ale v duchu na to myslím, myslím na to a jsem sama ze sebe zděšená. Sky přispěje k hodnocení slovem přátelský a Grace se vztekle naježí. „Když něco chceš, je snadné být přátelský,“ oboří se na Sky. „Uvidíme, jestli ti budou připadat přátelští, až ti budou podřezávat krk.“ „Grace,“ protestujeme, „to by neudělali.“ Grace rezignovaně rozhodí ruce a už se na nás ani nepodívá.

Když nám matka udělí milost, poté, co nám položila dlaň na čelo, aby zkontrolovala, jestli nemáme zvýšenou teplotu, a prohlásila nás za prozatím úplně zdravé, si dám dlouhou sprchu. Oběma rukama si mydlím vlasy a jako pokání si nechávám stékat mydliny do očí. Utírám si tělo prodřeným ručníkem a mažu si nohy hustým krémem vonícím vanilkou, který mi před pár měsíci dala Grace.

Přivezl jí ho Král ze své poslední výpravy na pevninu. Grace o něj nestála, ale věděla, že já ho chtít budu.

Proč se vůbec snažíš? ptám se sama sebe. Mluvit sama se sebou je zlozvyk, který se u mě vyvinul v posledních několika měsících v důsledku toho, jak se ode mě Grace začala čím dál víc odtahovat a zavírat se na dlouhé hodiny u sebe v pokoji hned vedle mého, a jak se začala minutu od minuty sotva znatelně, ale neodvratně proměňovat.

Teď když nám matka připomněla, co je v sázce, dovoluje těm mu­­ žům, aby s námi večer seděli dole ve společenské místnosti. Moje sestry a já se choulíme na prosezené pohovce, Sky se tulí ke Grace a já se tisknu do rohu s jedním kolenem přitaženým k hrudi a předstírám, že se věnuji šití. Když se na mě někdo podívá, píchám nazdařbůh do látky. Ale ve skutečnosti zase tajně pozoruji Llewa 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254187